Psalms 22
1 For the end, concerning the morning aid, a Psalm of David. O God, my God, attend to me: why have you forsaken me? the account of my transgressions is far from my salvation.
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
2 O my God, I will cry to you by day, but you will not hear: and by night, and [it shall] not [be accounted] for folly to me.
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
3 But you, the praise of Israel, dwell in a sanctuary.
Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
4 Our fathers hoped in you; they hoped, and you did deliver them.
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
5 They cried to you, and were saved: they hoped in you, and were not ashamed.
K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
6 But I am a worm, and not a man; a reproach of men, and scorn of the people.
Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
7 All that saw me mocked me: they spoke with [their] lips, they shook the head, [saying],
Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
8 He hoped in the Lord: let him deliver him, let him save him, because he takes pleasure in him.
Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
9 For you are he that drew me out of the womb; my hope from my mother's breasts.
Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
10 I was cast on you from the womb: you are my God from my mother's belly.
Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
11 Stand not aloof from me; for affliction is near; for there is no helper.
Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
12 Many bullocks have compassed me: fat bulls have beset me round.
Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
13 They have opened their mouth against me, as a ravening and roaring lion.
Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
14 I am poured out like water, and all my bones are loosened: my heart in the midst of my belly is become like melting wax.
Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
15 My strength is dried up, like a potsherd; and my tongue is glued to my throat; and you have brought me down to the dust of death.
Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
16 For many dogs have compassed me: the assembly of the wicked doers has beset me round: they pierced my hands and my feet.
Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
17 They counted all my bones; and they observed and looked upon me.
Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
18 They parted my garments [among] themselves, and cast lots upon my raiment.
Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
19 But you, O Lord, remove not my help afar off: be ready for mine aid.
Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
20 Deliver my soul from the sword; my only-begotten one from the power of the dog.
Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
21 Save me from the lion's mouth; and [regard] my lowliness from the horns of the unicorns.
Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
22 I will declare your name to my brethren: in the midst of the church will I sing praise to you.
I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
23 You that fear the Lord, praise him; all you seed of Jacob, glorify him: let all the seed of Israel fear him.
Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
24 For he has not despised nor been angry at the supplication of the poor; nor turned away his face from me; but when I cried to him, he heard me.
Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
25 My praise is of you in the great congregation: I will pay my vows before them that fear him.
O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
26 The poor shall eat and be satisfied; and they shall praise the Lord that seek him: their heart shall live for ever.
Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
27 All the ends of the earth shall remember and turn to the Lord: and all the kindred of the nations shall worship before him.
Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
28 For the kingdom is the Lord's; and he is the governor of the nations.
Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
29 All the fat ones of the earth have eaten and worshipped: all that go down to the earth shall fall down before him: my soul also lives to him.
Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
30 And my seed shall serve him: the generation that is coming shall be reported to the Lord.
Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
31 And they shall report his righteousness to the people that shall be born, whom the Lord has made.
Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
