Psalms 102
1 A Prayer for the Poor; when he is deeply afflicted, and pours out his supplication before the Lord. Hear my prayer, O Lord, and let my cry come to you.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Turn not away your face from me: in the day [when] I am afflicted, incline your ear to me: in the day [when] I shall call upon you, speedily hear me.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 For my days have vanished like smoke, and my bones have been parched like a stick.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 I am blighted like grass, and my heart is dried up; for I have forgotten to eat my bread.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 By reason of the voice of my groaning, my bone has cleaved to my flesh.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 I have become like a pelican of the wilderness;
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 I have become like an owl in a ruined house. I have watched, and am become as a sparrow dwelling alone on a roof.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 All the day long mine enemies have reproached me; and they that praised me have sworn against me.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 For I have eaten ashes as it were bread, and mingled my drink with weeping;
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 because of your anger and your wrath: for you have lifted me up, and dashed me down.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 My days have declined like a shadow; and I am withered like grass.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 But you, Lord, endure for ever, and your memorial to generation and generation.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 You shall arise, and have mercy upon Sion: for [it is] time to have mercy upon her, for the set time is come.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 For your servants have taken pleasure in her stones, and they shall pity her dust.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 So the nations shall fear your name, O Lord, and all kings your glory.
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 For the Lord shall build up Sion, and shall appear in his glory.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 He has had regard to the prayer of the lowly, and has not despised their petition.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Let this be written for another generation; and the people that shall be created shall praise the Lord.
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 For he has looked out from the height of his sanctuary; the Lord looked upon the earth from heaven;
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 to hear the groaning of the fettered ones, to loosen the sons of the slain;
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 to proclaim the name of the Lord in Sion, and his praise in Jerusalem;
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 when the people are gathered together, and the kings, to serve the Lord.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 He answered him in the way of his strength: tell me the fewness of my days.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 Take me not away in the midst of my days: your years [are] through all generations.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 In the beginning you, O Lord, did lay the foundation of the earth; and the heavens are the works of your hands.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 They shall perish, but you remain: and [they all] shall wax old as a garment; and as a vesture shall you fold them, and they shall be changed.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 But you are the same, and your years shall not fail.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 The children of your servants shall dwell [securely], and their seed shall prosper for ever.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
