Psalms 10
1 Why stand you afar off, O Lord? [why] do you overlook [us] in times of need, in affliction?
Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
2 While the ungodly one acts proudly, the poor is hotly pursued: [the wicked] are taken in the crafty counsels which they imagine.
Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
3 Because the sinner praises himself for the desires of his heart; and the unjust one blesses himself.
Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
4 The sinner has provoked the Lord: according to the abundance of his pride he will not seek after [him]: God is not before him.
Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
5 His ways are profane at all times; your judgments are removed from before him: he will gain the mastery over all his enemies.
Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
6 For he has said in his heart, I shall not be moved, [continuing] without evil from generation to generation.
Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.
7 Whose mouth is full of cursing, and bitterness, and fraud: under his tongue are trouble and pain.
Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
8 He lies in wait with rich [men] in secret places, in order to kill the innocent: his eyes are set against the poor.
Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
9 He lies in wait in secret as a lion in his den: he lies in wait to ravish the poor, to ravish the poor when he draws him [after him]: he will bring him down in his snare.
Èíhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
10 He will bow down and fall when he has mastered the poor.
Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
11 For he has said in his heart, God has forgotten: he has turned away his face so as never to look.
Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
12 Arise, O Lord God; let your hand be lifted up: forget not the poor.
Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
13 Therefore, has the wicked provoked God? for he has said in his heart, He will not require [it].
Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
14 You see [it]; for you do observe trouble and wrath, to deliver them into your hands: the poor has been left to you; you were a helper to the orphan.
Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
15 Break you the arm of the sinner and wicked man: his sin shall be sought for, and shall not be found.
Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
16 The Lord shall reign for ever, even for ever and ever: you Gentiles shall perish out his land.
Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
17 The Lord has heard the desire of the poor: your ear has inclined to the preparation of their heart;
Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
18 to plead for the orphan and afflicted, that man may no more boast upon the earth.
Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.
