Lamentations 5
1 Remember, O Lord, what has happened to us: behold, and look on our reproach.
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Our inheritance has been turned away to aliens, our houses to strangers:
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 we are become orphans, we have no father, our mothers are as widows.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 We have drunk our water for money; our wood is sold to us [for a burden] on our neck:
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 we have been persecuted, we have laboured, we have had no rest.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 Egypt gave the hand [to us], Assur to their own satisfaction.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Our fathers sinned, [and] are not: we have borne their iniquities.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Servants have ruled over us: there is none to ransom [us] out of their hand.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 We shall bring in our bread with [danger of] our lives, because of the sword of the wilderness.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Our skin is blackened like an oven; they are convulsed, because of the storms of famine.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 They humbled the women in Sion, the virgins in the cities of Juda.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Princes were hanged up by their hands: the elders were not honored.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 The chosen men lifted up [the voice in] weeping, and the youths fainted under the wood.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 And the elders ceased from the gate, the chosen men ceased from their music.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 The joy of our heart has ceased; our dance is turned into mourning.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 The crown has fallen [from] our head: yes, woe to us! for we have sinned.
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 For this has grief come; our heart is sorrowful: for this our eyes are darkened.
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 Over the mountain of Sion, because it is made desolate, foxes have walked therein.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 But you, O Lord, shall dwell for ever; your throne [shall endure] to generation and generation.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Therefore will you utterly forget us, and abandon us a long time?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Turn us, O Lord, to you, and we shall be turned; and renew our days as before.
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 For you have indeed rejected us; you have been very angry against us.
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
