Job 16
1 But Job answered and said,
A odpovídaje Job, řekl:
2 I have heard many such things: poor comforters are you all.
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3 What! is there any reason in vain words? or what will hinder you from answering?
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4 I also will speak as you [do]: if indeed your soul were in my [soul's] stead, then would I insult you with words, and I would shake my head at you.
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5 And would there were strength in my mouth, and I would not spare the movement of my lips.
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6 For if I should speak, I shall not feel the pain of my wound: and if I should be silent, how shall I be wounded the less?
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7 But now he has made me weary, and a worn-out fool; and you have laid hold of me.
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8 My falsehood has become a testimony, and has risen up against me: it has confronted me to my face.
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9 In his anger he has cast me down; he has gnashed his teeth upon me: the weapons of his robbers have fallen upon me.
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10 He has attacked me with the keen glances of his eyes; with his sharp [spear] he has struck me [down] upon my knees; and they have run upon me with one accord.
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11 For the Lord has delivered me into the hands of unrighteous men, and thrown me upon the ungodly.
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12 When I was at peace he distracted me: he took me by the hair of the head, and plucked it out: he set me up as a mark.
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13 They surrounded me with spears, aiming at my reins: without sparing [me] they poured out my gall upon the ground.
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14 They overthrew me with fall upon fall: they ran upon me in [their] might.
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15 They sewed sackcloth upon my skin, and my strength has been spent on the ground.
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16 My belly has been parched with wailing, and darkness is on my eyelids.
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17 Yet there was no injustice in my hands, and my prayer is pure.
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18 Earth, cover not over the blood of my flesh, and let my cry have no place.
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19 And now, behold, my witness is in heaven, and my advocate is on high.
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20 Let my supplication come to the Lord, and let mine eye weep before him.
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21 Oh that a man might plead before the Lord, even [as] the son of man with his neighbor!
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22 But my years are numbered and [their end] come, and I shall go by the way by which I shall not return.
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
