Jeremias 10
1 Hear you the word of the Lord, which he has spoken to you, O house of Israel.
Slyšte slovo toto, kteréž mluví k vám Hospodin, ó dome Izraelský.
2 Thus says the Lord, Learn you not the ways of the heathen, and be not alarmed at the signs of the sky; for they are alarmed at them, [falling] on their faces.
Takto praví Hospodin: Cestě pohanů neučte se, aniž se znamení nebeských děste, neboť se jich děsí pohané.
3 For the customs of the nations are vain; it is a tree cut out of the forest, the work of the carpenter, or a molten image.
Ustanovení zajisté těch národů jsou pouhá marnost. Nebo setna dřevo sekerou v lese, dílo rukou řemeslníka,
4 [They are] beautified with silver and gold, they fix them with hammers and nails;
Stříbrem a zlatem ozdobí je, hřebíky a kladivy utvrzují je, aby se neviklalo.
5 they will set them up that they may not move; it is wrought silver, they will not walk, it is forged silver They must certainly be borne, for they can’t ride [of themselves]. Fear them not; for they can’t do any evil, and there is no good in them.
Jsou jako palmový špalek tvrdý, ani nemluví; nošeni býti musejí, nebo choditi nemohou. Nebojtež se jich, nebo zle učiniti nemohou, aniž také dobře učiniti mohou.
Z nichž není žádného tobě podobného, ó Hospodine; veliký jsi, i jméno tvé veliké jest v moci.
Kdož by se nebál tebe, králi národů? Na tebeť zajisté to sluší, poněvadž mezi všemi mudrci národů, i ve všem království jejich nikdá nebylo podobného tobě.
A však ze spolka zhlupěli, a blázni jsou; z dřeva učiti se jest pouhá marnost.
Stříbro tažené z zámoří přivážíno bývá, a zlato z Ufaz, dílo řemeslníka a rukou zlatníka; z postavce modrého a šarlatový jest oděv jejich, všecko to jest dílo umělých.
Ale Hospodin jest Bůh pravý, jest Bůh živý a král věčný, před jehož prchlivostí země se třese, aniž mohou snésti národové rozhněvání jeho.
11 Thus shall you say to them, Let the gods which have not made heaven and earth perish from off the earth, and from under this sky.
(Takto říkejte jim: Bohové ti, kteříž nebe ani země neučinili, nechť zahynou z země, a nechť jich není pod nebem.)
12 It is the Lord that made the earth by his strength, who set up the world by his wisdom, and by his understanding stretched out the sky,
Kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa.
13 and set abundance of waters in the sky, and brought up clouds from the ends of the earth; he made lightnings for the rain, and brought forth light out of his treasures.
Kterýžto když vydává hlas, ječení vod bývá na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.
14 Every man is deprived of knowledge, every goldsmith is confounded because of his graven images; for he has cast false gods, there is no breath in them.
Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník pro rytinu; nebo slitina jeho jest faleš, a není ducha v nich.
15 They are vain works, wrought in mockery; in the time of their visitation they shall perish.
Marnost jsou a dílo podvodů; v čas, v němž je navštívím, zahynou.
16 Such is not the portion of Jacob; for he that formed all things, he is his inheritance; the Lord is his name.
Neníť podobný těmto díl Jákobův, nebo on jest stvořitel všeho; Izrael tolikéž jest pokolení dědictví toho, jehož jméno jest Hospodin zástupů.
17 He has gathered your substance from without the lodged in choice [vessels].
Sbeř z země koupi svou, ty kteráž bydlíš v pevnosti této.
18 For thus says the Lord, Behold, I [will] overthrow the inhabitants of this land with affliction, that your plague may be discovered.
Nebo takto praví Hospodin: Aj, já vyhodím z praku obyvatele země této pojednou, a ssoužím je, aby shledali toto:
19 Alas for your ruin! your plague is grievous: and I said, Surely this is your wound, and it has overtaken you.
Běda mně pro setření mé, přebolestná jest rána má, ješto jsem já byl řekl: Jistě tuto nemoc budu moci snésti.
20 Your tabernacle is in a ruinous state, it has perished; and all your curtains have been torn asunder: my children and my cattle are no more: there is no more any place for my tabernacle, [nor] place for my curtains.
Stan můj popléněn jest, a všickni provazové moji potrháni jsou. Synové moji odebrali se ode mne, a není žádného; není žádného, kdo by více rozbíjel stan můj, a roztáhl kortýny mé.
21 For the shepherds have become foolish, and have not sought the Lord; therefore the whole pasture has failed, and [the sheep] have been scattered.
Nebo zhlupěli pastýři, a Hospodina se nedotazovali; protož nevede se jim šťastně, a všecko stádo pastvy jejich rozptýleno jest.
22 Behold, there comes a sound of a noise, and a great earthquake from the land of the north, to make the cities of Juda a desolation, and a resting-place for ostriches.
Aj, pověst jistá přichází, a pohnutí veliké z země půlnoční, aby obrácena byla města Judská v pustinu a v příbytek draků.
23 I know, O Lord, that man's way is not his own; neither shall a man go, and direct his going.
Vím, Hospodine, že není v moci člověka cesta jeho, aniž jest v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svůj.
24 Chasten us, O Lord, but with judgment; and not in wrath, lest you make us few.
Kárej mne, Hospodine, však milostivě, ne v hněvě svém, abys nesetřel mne.
25 Pour out your wrath upon the nations that have not known you, and upon the families that have not called upon your name: for they have devoured Jacob, and consumed him, and have made his pasture desolate.
Vylí hněv svůj na ty národy, kteříž tebe neznají, a na rodiny, kteréž jména tvého nevzývají; nebo zžírají Jákoba, a tak zžírají jej, aby jej všeho sežrali, a obydlí jeho v poustku obrátili.
