Psalms 144
1 [A Psalm] of David. Blessed [be] the LORD my strength, which teacheth my hands to war, [and] my fingers to fight:
Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
2 My goodness, and my fortress; my high tower, and my deliverer; my shield, and [he] in whom I trust; who subdueth my people under me.
Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
3 LORD, what [is] man, that thou takest knowledge of him! [or] the son of man, that thou makest account of him!
Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
4 Man is like to vanity: his days [are] as a shadow that passeth away.
Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
5 Bow thy heavens, O LORD, and come down: touch the mountains, and they shall smoke.
Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
6 Cast forth lightning, and scatter them: shoot out thine arrows, and destroy them.
Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
7 Send thine hand from above; rid me, and deliver me out of great waters, from the hand of strange children;
Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
8 Whose mouth speaketh vanity, and their right hand [is] a right hand of falsehood.
Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
9 I will sing a new song unto thee, O God: upon a psaltery [and] an instrument of ten strings will I sing praises unto thee.
Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
10 [It is he] that giveth salvation unto kings: who delivereth David his servant from the hurtful sword.
Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
11 Rid me, and deliver me from the hand of strange children, whose mouth speaketh vanity, and their right hand [is] a right hand of falsehood:
Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
12 That our sons [may be] as plants grown up in their youth; [that] our daughters [may be] as corner stones, polished [after] the similitude of a palace:
Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
13 [That] our garners [may be] full, affording all manner of store: [that] our sheep may bring forth thousands and ten thousands in our streets:
Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
14 [That] our oxen [may be] strong to labour; [that there be] no breaking in, nor going out; that [there be] no complaining in our streets.
Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
15 Happy [is that] people, that is in such a case: [yea], happy [is that] people, whose God [is] the LORD.
Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
