< Psalms 137 >

1 By the rivers of Babylon, there we sat down, yea, we wept, when we remembered Zion.
Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.
2 We hanged our harps upon the willows in the midst thereof.
Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.
3 For there they that carried us away captive required of us a song; and they that wasted us [required of us] mirth, [saying], Sing us [one] of the songs of Zion.
A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:
4 How shall we sing the LORD’s song in a strange land?
Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?
5 If I forget thee, O Jerusalem, let my right hand forget [her cunning].
Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.
6 If I do not remember thee, let my tongue cleave to the roof of my mouth; if I prefer not Jerusalem above my chief joy.
Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.
7 Remember, O LORD, the children of Edom in the day of Jerusalem; who said, Rase [it], rase [it, even] to the foundation thereof.
Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.
8 O daughter of Babylon, who art to be destroyed; happy [shall he be], that rewardeth thee as thou hast served us.
Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.
9 Happy [shall he be], that taketh and dasheth thy little ones against the stones.
Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

< Psalms 137 >