John 11
1 Now a certain [man] was sick, [named] Lazarus, of Bethany, the town of Mary and her sister Martha.
Ježíšův přítel Lazar těžce onemocněl. Žil se svými sestrami Marií a Martou ve vesnici Betanii.
2 (It was [that] Mary which anointed the Lord with ointment, and wiped his feet with her hair, whose brother Lazarus was sick.)
(Marie byla ta žena, která pomazala vzácnou mastí Ježíšovy nohy, jak se ještě dovíme.)
3 Therefore his sisters sent unto him, saying, Lord, behold, he whom thou lovest is sick.
Bály se o bratrův život, a tak poslaly Ježíšovi vzkaz: „Pane, tvůj milovaný přítel je vážně nemocný.“
4 When Jesus heard [that], he said, This sickness is not unto death, but for the glory of God, that the Son of God might be glorified thereby.
Když se to Ježíš dověděl, řekl: „Nebojte se, Bůh nechce Lazarovu smrt, chce jen oslavit svého Syna.“
5 Now Jesus loved Martha, and her sister, and Lazarus.
Měl velmi rád obě sestry i Lazara,
6 When he had heard therefore that he was sick, he abode two days still in the same place where he was.
ale přesto se ještě dva dny zdržel na místě, kde ho zastihla zpráva o Lazarově nemoci.
7 Then after that saith he to [his] disciples, Let us go into Judæa again.
Teprve pak řekl svým učedníkům: „Pojďme tedy do Betanie!“
8 [His] disciples say unto him, Master, the Jews of late sought to stone thee; and goest thou thither again?
Ale ti namítali: „Mistře, ty chceš do Judska? Vždyť tě tam chtěli nedávno zabít, a ty se tam chceš vrátit?“
9 Jesus answered, Are there not twelve hours in the day? If any man walk in the day, he stumbleth not, because he seeth the light of this world.
„Proč se bojíte, jako by už nastávala noc, “řekl jim Ježíš. „Můj den ještě neskončil.
10 But if a man walk in the night, he stumbleth, because there is no light in him.
Kdo chodí ve dne, nemusí se bát úrazu, protože dobře vidí na cestu. Teprve cesta za tmy je nebezpečná.“
11 These things said he: and after that he saith unto them, Our friend Lazarus sleepeth; but I go, that I may awake him out of sleep.
Potom dodal: „Náš přítel Lazar usnul a já ho jdu probudit.“
12 Then said his disciples, Lord, if he sleep, he shall do well.
Učedníci se zaradovali: „Tak on spí? To mu udělá dobře.“
13 Howbeit Jesus spake of his death: but they thought that he had spoken of taking of rest in sleep.
Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti.
14 Then said Jesus unto them plainly, Lazarus is dead.
Řekl jim tedy otevřeně: „Lazar zemřel
15 And I am glad for your sakes that I was not there, to the intent ye may believe; nevertheless let us go unto him.
a já jsem rád, že jsem k němu nepřišel před jeho smrtí. Mohu vám tak podat nový důkaz o své moci, abyste mi uvěřili. Pojďme tam.“
16 Then said Thomas, which is called Didymus, unto his fellowdisciples, Let us also go, that we may die with him.
Tomáš, kterému říkali Dvojče, rezignovaně povzdechl: „Pojďme, ať třeba umřeme s ním!“
17 Then when Jesus came, he found that he had [lain] in the grave four days already.
Do Betanie přišli čtyři dny po Lazarově pohřbu.
18 Now Bethany was nigh unto Jerusalem, about fifteen furlongs off:
Z Jeru-zaléma bylo do Betanie jen asi tři kilometry,
19 And many of the Jews came to Martha and Mary, to comfort them concerning their brother.
a tak mnozí známí z města přicházeli těšit Lazarovy sestry v jejich žalu.
20 Then Martha, as soon as she heard that Jesus was coming, went and met him: but Mary sat [still] in the house.
Ty se dověděly, že Ježíš přichází. Marie zůstala doma,
21 Then said Martha unto Jesus, Lord, if thou hadst been here, my brother had not died.
ale Marta mu běžela vstříc se slovy: „Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel.
22 But I know, that even now, whatsoever thou wilt ask of God, God will give [it] thee.
Ale já vím, že ani teď Bůh neodmítne žádnou tvoji prosbu.“
23 Jesus saith unto her, Thy brother shall rise again.
„Neboj se, “odpověděl jí Ježíš, „tvůj bratr bude zase žít.“
24 Martha saith unto him, I know that he shall rise again in the resurrection at the last day.
25 Jesus said unto her, I am the resurrection, and the life: he that believeth in me, though he were dead, yet shall he live:
Ježíš jí řekl: „To já přináším vzkříšení a život. Ti, kdo ve mne uvěřili, ať zemřeli nebo ještě žijí,
v žádném případě nezemřou navždy. Věříš tomu, Marto?“ (aiōn g165)
27 She saith unto him, Yea, Lord: I believe that thou art the Christ, the Son of God, which should come into the world.
„Věřím, že jsi Boží Syn. Jsi Mesiáš, který měl přijít na svět, “odpověděla.
28 And when she had so said, she went her way, and called Mary her sister secretly, saying, The Master is come, and calleth for thee.
Marta se pak vrátila domů a pošeptala své sestře: „Přišel Mistr a chce s tebou mluvit.“
29 As soon as she heard [that], she arose quickly, and came unto him.
Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu.
30 Now Jesus was not yet come into the town, but was in that place where Martha met him.
Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou.
31 The Jews then which were with her in the house, and comforted her, when they saw Mary, that she rose up hastily and went out, followed her, saying, She goeth unto the grave to weep there.
Židé, kteří Marii utěšovali, se domnívali, že se jde vyplakat k Lazarovu hrobu, proto šli za ní.
32 Then when Mary was come where Jesus was, and saw him, she fell down at his feet, saying unto him, Lord, if thou hadst been here, my brother had not died.
Jakmile Marie našla Ježíše, poklekla před ním na zem a naříkala: „Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít.“
33 When Jesus therefore saw her weeping, and the Jews also weeping which came with her, he groaned in the spirit, and was troubled,
Mariin pláč Ježíše rozrušil a okázalý nářek Židů se ho nemile dotkl.
34 And said, Where have ye laid him? They said unto him, Lord, come and see.
Zeptal se: „Kam jste Lazara pohřbili?“„Pojď, Pane, ukážeme ti, “odpověděli.
35 Jesus wept.
Teď vyhrkly slzy i Ježíšovi.
36 Then said the Jews, Behold how he loved him!
„Podívejte, jak ho měl rád, “šeptali někteří mezi sebou.
37 And some of them said, Could not this man, which opened the eyes of the blind, have caused that even this man should not have died?
Jiní však namítali: „Proč nechal Lazara zemřít? Vždyť před tím uzdravil slepce. Nemohl ho zachránit?“
38 Jesus therefore again groaning in himself cometh to the grave. It was a cave, and a stone lay upon it.
To Ježíše popudilo a vykročil k hrobu. Byla to jeskyně zavalená balvanem.
39 Jesus said, Take ye away the stone. Martha, the sister of him that was dead, saith unto him, Lord, by this time he stinketh: for he hath been [dead] four days.
„Odvalte ten kámen!“přikázal Ježíš. „Pane, bratr zde leží už čtyři dny a jeho tělo je jistě v rozkladu, “namítla Marta.
40 Jesus saith unto her, Said I not unto thee, that, if thou wouldest believe, thou shouldest see the glory of God?
„Kde zůstala tvoje víra, že se Bůh oslaví?“podivil se Ježíš.
41 Then they took away the stone [from the place] where the dead was laid. And Jesus lifted up [his] eyes, and said, Father, I thank thee that thou hast heard me.
Otevřeli hrob, Ježíš pohlédl k nebi a modlil se: „Otče, děkuji ti, že mne vyslyšíš.
42 And I knew that thou hearest me always: but because of the people which stand by I said [it], that they may believe that thou hast sent me.
Já vím, že vždycky slyšíš, ale říkám to nahlas, aby tito lidé uvěřili, že jsi mne poslal.“
43 And when he thus had spoken, he cried with a loud voice, Lazarus, come forth.
Pak zvolal: „Lazare, pojď ven!“
44 And he that was dead came forth, bound hand and foot with graveclothes: and his face was bound about with a napkin. Jesus saith unto them, Loose him, and let him go.
A Lazar vyšel. Ruce a nohy měl ovinuté plátnem, tvář zahalenou šátkem. „Sundejte mu to, “přikázal Ježíš, „ať může chodit.“
45 Then many of the Jews which came to Mary, and had seen the things which Jesus did, believed on him.
Tehdy mnoho z přihlížejících Židů Ježíšovi uvěřilo, protože se stali svědky tohoto zázraku.
46 But some of them went their ways to the Pharisees, and told them what things Jesus had done.
Někteří z nich však zprávu o této události donesli farizejům.
47 Then gathered the chief priests and the Pharisees a council, and said, What do we? for this man doeth many miracles.
Ti se sešli k poradě s předními židovskými kněžími: „Co si s ním počneme? Ten člověk dělá skutečné divy!
48 If we let him thus alone, all [men] will believe on him: and the Romans shall come and take away both our place and nation.
Bude-li ve své činnosti pokračovat, všichni mu uvěří a provolají ho králem. Římané zakročí a je konec s naší vládou, chrámem i národem.“
49 And one of them, [named] Caiaphas, being the high priest that same year, said unto them, Ye know nothing at all,
Úřadující velekněz Kaifáš řekl: „Vezměte rozum do hrsti!
50 Nor consider that it is expedient for us, that one man should die for the people, and that the whole nation perish not.
Proč by měl být zničen celý národ, ať zemře jeden za všechny.“
51 And this spake he not of himself: but being high priest that year, he prophesied that Jesus should die for that nation;
Když Kaifáš navrhoval tento úklad proti Ježíšovi, netušil, že pověděl slova, která se naplní. Jako velekněz prohlásil, že Ježíš má být obětován za svůj lid.
52 And not for that nation only, but that also he should gather together in one the children of God that were scattered abroad.
Jeho výrok se nevztahoval jen na Židy, ale na lidi ze všech národů, ze kterých bude vytvořena Kristova církev.
53 Then from that day forth they took counsel together for to put him to death.
Od této chvíle usilovali židovští kněží a farizejové o Ježíšův život.
54 Jesus therefore walked no more openly among the Jews; but went thence unto a country near to the wilderness, into a city called Ephraim, and there continued with his disciples.
Ježíš přestal veřejně vystupovat mezi Židy a usadil se se svými učedníky v Efrajimu, na okraji pouště.
55 And the Jews’ passover was nigh at hand: and many went out of the country up to Jerusalem before the passover, to purify themselves.
Přiblížily se opět Velikonoce. Do Jeruzaléma přišlo mnoho poutníků, aby se ještě před hlavními svátky očistili od hříchů.
56 Then sought they for Jesus, and spake among themselves, as they stood in the temple, What think ye, that he will not come to the feast?
Ptali se po Ježíši a říkali si mezi sebou: „Co si myslíte o tom, že tu není?“
57 Now both the chief priests and the Pharisees had given a commandment, that, if any man knew where he were, he should shew [it], that they might take him.
Kněží a farizejové veřejně vyhlásili, že každý, kdo by o Ježíši věděl, musí to ihned oznámit, aby ho mohli zatknout.
