Job 4
1 Then Eliphaz the Temanite answered and said,
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 [If] we assay to commune with thee, wilt thou be grieved? but who can withhold himself from speaking?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Behold, thou hast instructed many, and thou hast strengthened the weak hands.
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Thy words have upholden him that was falling, and thou hast strengthened the feeble knees.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 But now it is come upon thee, and thou faintest; it toucheth thee, and thou art troubled.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 [Is] not [this] thy fear, thy confidence, thy hope, and the uprightness of thy ways?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Remember, I pray thee, who [ever] perished, being innocent? or where were the righteous cut off?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 Even as I have seen, they that plow iniquity, and sow wickedness, reap the same.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 By the blast of God they perish, and by the breath of his nostrils are they consumed.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 The roaring of the lion, and the voice of the fierce lion, and the teeth of the young lions, are broken.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 The old lion perisheth for lack of prey, and the stout lion’s whelps are scattered abroad.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 Now a thing was secretly brought to me, and mine ear received a little thereof.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 In thoughts from the visions of the night, when deep sleep falleth on men,
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 Fear came upon me, and trembling, which made all my bones to shake.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Then a spirit passed before my face; the hair of my flesh stood up:
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 It stood still, but I could not discern the form thereof: an image [was] before mine eyes, [there was] silence, and I heard a voice, [saying],
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 Shall mortal man be more just than God? shall a man be more pure than his maker?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Behold, he put no trust in his servants; and his angels he charged with folly:
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 How much less [in] them that dwell in houses of clay, whose foundation [is] in the dust, [which] are crushed before the moth?
Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 They are destroyed from morning to evening: they perish for ever without any regarding [it].
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Doth not their excellency [which is] in them go away? they die, even without wisdom.
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
