Job 3
1 After this opened Job his mouth, and cursed his day.
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 And Job spake, and said,
Nebo mluvě Job, řekl:
3 Let the day perish wherein I was born, and the night [in which] it was said, There is a man child conceived.
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Let that day be darkness; let not God regard it from above, neither let the light shine upon it.
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Let darkness and the shadow of death stain it; let a cloud dwell upon it; let the blackness of the day terrify it.
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 As [for] that night, let darkness seize upon it; let it not be joined unto the days of the year, let it not come into the number of the months.
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Lo, let that night be solitary, let no joyful voice come therein.
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Let them curse it that curse the day, who are ready to raise up their mourning.
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Let the stars of the twilight thereof be dark; let it look for light, but [have] none; neither let it see the dawning of the day:
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 Because it shut not up the doors of my [mother’s] womb, nor hid sorrow from mine eyes.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Why died I not from the womb? [why] did I [not] give up the ghost when I came out of the belly?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Why did the knees prevent me? or why the breasts that I should suck?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 For now should I have lain still and been quiet, I should have slept: then had I been at rest,
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 With kings and counsellors of the earth, which built desolate places for themselves;
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 Or with princes that had gold, who filled their houses with silver:
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Or as an hidden untimely birth I had not been; as infants [which] never saw light.
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 There the wicked cease [from] troubling; and there the weary be at rest.
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 [There] the prisoners rest together; they hear not the voice of the oppressor.
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 The small and great are there; and the servant [is] free from his master.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Wherefore is light given to him that is in misery, and life unto the bitter [in] soul;
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 Which long for death, but it [cometh] not; and dig for it more than for hid treasures;
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 Which rejoice exceedingly, [and] are glad, when they can find the grave?
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 [Why is light given] to a man whose way is hid, and whom God hath hedged in?
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 For my sighing cometh before I eat, and my roarings are poured out like the waters.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 For the thing which I greatly feared is come upon me, and that which I was afraid of is come unto me.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 I was not in safety, neither had I rest, neither was I quiet; yet trouble came.
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
