Job 17
1 My breath is corrupt, my days are extinct, the graves [are ready] for me.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 [Are there] not mockers with me? and doth not mine eye continue in their provocation?
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Lay down now, put me in a surety with thee; who [is] he [that] will strike hands with me?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 For thou hast hid their heart from understanding: therefore shalt thou not exalt [them].
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 He that speaketh flattery to [his] friends, even the eyes of his children shall fail.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 He hath made me also a byword of the people; and aforetime I was as a tabret.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 Mine eye also is dim by reason of sorrow, and all my members [are] as a shadow.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 Upright [men] shall be astonied at this, and the innocent shall stir up himself against the hypocrite.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 The righteous also shall hold on his way, and he that hath clean hands shall be stronger and stronger.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 But as for you all, do ye return, and come now: for I cannot find [one] wise [man] among you.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 My days are past, my purposes are broken off, [even] the thoughts of my heart.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 They change the night into day: the light [is] short because of darkness.
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 I have said to corruption, Thou [art] my father: to the worm, [Thou art] my mother, and my sister.
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 And where [is] now my hope? as for my hope, who shall see it?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
