Job 15
1 Then answered Eliphaz the Temanite, and said,
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Should a wise man utter vain knowledge, and fill his belly with the east wind?
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3 Should he reason with unprofitable talk? or with speeches wherewith he can do no good?
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4 Yea, thou castest off fear, and restrainest prayer before God.
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5 For thy mouth uttereth thine iniquity, and thou choosest the tongue of the crafty.
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6 Thine own mouth condemneth thee, and not I: yea, thine own lips testify against thee.
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7 [Art] thou the first man [that] was born? or wast thou made before the hills?
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8 Hast thou heard the secret of God? and dost thou restrain wisdom to thyself?
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9 What knowest thou, that we know not? [what] understandest thou, which [is] not in us?
Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10 With us [are] both the grayheaded and very aged men, much elder than thy father.
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11 [Are] the consolations of God small with thee? is there any secret thing with thee?
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12 Why doth thine heart carry thee away? and what do thy eyes wink at,
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13 That thou turnest thy spirit against God, and lettest [such] words go out of thy mouth?
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14 What [is] man, that he should be clean? and [he which is] born of a woman, that he should be righteous?
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15 Behold, he putteth no trust in his saints; yea, the heavens are not clean in his sight.
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16 How much more abominable and filthy [is] man, which drinketh iniquity like water?
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17 I will shew thee, hear me; and that [which] I have seen I will declare;
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18 Which wise men have told from their fathers, and have not hid [it: ]
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19 Unto whom alone the earth was given, and no stranger passed among them.
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20 The wicked man travaileth with pain all [his] days, and the number of years is hidden to the oppressor.
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21 A dreadful sound [is] in his ears: in prosperity the destroyer shall come upon him.
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22 He believeth not that he shall return out of darkness, and he is waited for of the sword.
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23 He wandereth abroad for bread, [saying], Where [is it]? he knoweth that the day of darkness is ready at his hand.
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24 Trouble and anguish shall make him afraid; they shall prevail against him, as a king ready to the battle.
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25 For he stretcheth out his hand against God, and strengtheneth himself against the Almighty.
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26 He runneth upon him, [even] on [his] neck, upon the thick bosses of his bucklers:
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27 Because he covereth his face with his fatness, and maketh collops of fat on [his] flanks.
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28 And he dwelleth in desolate cities, [and] in houses which no man inhabiteth, which are ready to become heaps.
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29 He shall not be rich, neither shall his substance continue, neither shall he prolong the perfection thereof upon the earth.
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30 He shall not depart out of darkness; the flame shall dry up his branches, and by the breath of his mouth shall he go away.
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31 Let not him that is deceived trust in vanity: for vanity shall be his recompence.
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32 It shall be accomplished before his time, and his branch shall not be green.
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33 He shall shake off his unripe grape as the vine, and shall cast off his flower as the olive.
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34 For the congregation of hypocrites [shall be] desolate, and fire shall consume the tabernacles of bribery.
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35 They conceive mischief, and bring forth vanity, and their belly prepareth deceit.
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
