Job 11
1 Then answered Zophar the Naamathite, and said,
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 Should not the multitude of words be answered? and should a man full of talk be justified?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Should thy lies make men hold their peace? and when thou mockest, shall no man make thee ashamed?
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 For thou hast said, My doctrine [is] pure, and I am clean in thine eyes.
Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 But oh that God would speak, and open his lips against thee;
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 And that he would shew thee the secrets of wisdom, that [they are] double to that which is! Know therefore that God exacteth of thee [less] than thine iniquity [deserveth].
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 Canst thou by searching find out God? canst thou find out the Almighty unto perfection?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8 [It is] as high as heaven; what canst thou do? deeper than hell; what canst thou know? (Sheol h7585)
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 The measure thereof [is] longer than the earth, and broader than the sea.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 If he cut off, and shut up, or gather together, then who can hinder him?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 For he knoweth vain men: he seeth wickedness also; will he not then consider [it]?
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 For vain man would be wise, though man be born [like] a wild ass’s colt.
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 If thou prepare thine heart, and stretch out thine hands toward him;
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 If iniquity [be] in thine hand, put it far away, and let not wickedness dwell in thy tabernacles.
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 For then shalt thou lift up thy face without spot; yea, thou shalt be stedfast, and shalt not fear:
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 Because thou shalt forget [thy] misery, [and] remember [it] as waters [that] pass away:
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 And [thine] age shall be clearer than the noonday; thou shalt shine forth, thou shalt be as the morning.
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 And thou shalt be secure, because there is hope; yea, thou shalt dig [about thee, and] thou shalt take thy rest in safety.
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 Also thou shalt lie down, and none shall make [thee] afraid; yea, many shall make suit unto thee.
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 But the eyes of the wicked shall fail, and they shall not escape, and their hope [shall be as] the giving up of the ghost.
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
