Psalms 81
1 Sing aloud unto God our strength: make a joyful noise unto the God of Jacob.
Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
2 Take a psalm, and bring here the timbrel, the pleasant harp with the psaltery.
Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
3 Blow up the trumpet in the new moon, in the time appointed, on our solemn feast day.
Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
4 For this was a statute for Israel, and a law of the God of Jacob.
Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
5 This he ordained in Joseph for a testimony, when he went out through the land of Egypt: where I heard a language that I understood not.
Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
6 I removed his shoulder from the burden: his hands were delivered from the pots.
Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
7 You called in trouble, and I delivered you; I answered you in the secret place of thunder: I proved you at the waters of Meribah. (Selah)
V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
8 Hear, O my people, and I will testify unto you: O Israel, if you will hearken unto me;
Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
9 There shall no strange god be in you; neither shall you worship any strange god.
A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
10 I am the LORD your God, which brought you out of the land of Egypt: open your mouth wide, and I will fill it.
Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
11 But my people would not hearken to my voice; and Israel refused me.
Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
12 So I gave them up unto their own hearts' lust: and they walked in their own counsels.
A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
13 Oh that my people had hearkened unto me, and Israel had walked in my ways!
Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
14 I should soon have subdued their enemies, and turned my hand against their adversaries.
Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
15 The haters of the LORD should have submitted themselves unto him: but their time should have endured for ever.
A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
16 He should have fed them also with the finest of the wheat: and with honey out of the rock should I have satisfied you.
A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
