Job 14
1 Man that is born of a woman is of few days and full of trouble.
Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
2 He comes forth like a flower, and is cut down: he flees also as a shadow, and continues not.
Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
3 And does you open your eyes upon such an one, and bring me into judgment with you?
A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
4 Who can bring a clean thing out of an unclean? not one.
Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
5 Seeing his days are determined, the number of his months are with you, you have appointed his bounds that he cannot pass;
Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
6 Turn from him, that he may rest, till he shall accomplish, as a worker, his day.
Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
7 For there is hope of a tree, if it be cut down, that it will sprout again, and that the tender branch thereof will not cease.
O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
8 Though the root thereof wax old in the earth, and the stock thereof die in the ground;
By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
9 Yet through the scent of water it will bud, and bring forth boughs like a plant.
Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
10 But man dies, and wastes away: yea, man gives up the spirit, and where is he?
Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
11 As the waters fail from the sea, and the flood decays and dries up:
Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
12 So man lies down, and rises not: till the heavens be no more, they shall not awake, nor be raised out of their sleep.
Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
13 O that you would hide me in the grave, that you would keep me secret, until your wrath be past, that you would appoint me a set time, and remember me! (Sheol h7585)
Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
14 If a man die, shall he live again? all the days of my appointed time will I wait, till my change come.
Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
15 You shall call, and I will answer you: you will have a desire to the work of your hands.
Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
16 For now you number my steps: do you not watch over my sin?
Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
17 My transgression is sealed up in a bag, and you sew up mine iniquity.
Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
18 And surely the mountains falling comes to nothing, and the rock is removed out of his place.
Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
19 The waters wear the stones: you wash away the things which grow out of the dust of the earth; and you destroys the hope of man.
Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
20 You prevail for ever against him, and he passes: you change his countenance, and send him away.
Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
21 His sons come to honour, and he knows it not; and they are brought low, but he perceives it not of them.
Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
22 But his flesh upon him shall have pain, and his soul within him shall mourn.
Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
