Job 11
1 Then answered Zophar the Naamathite, and said,
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 Should not the multitude of words be answered? and should a man full of talk be justified?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Should your lies make men hold their peace? and when you mock, shall no man make you ashamed?
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 For you have said, My doctrine is pure, and I am clean in your eyes.
Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 But oh that God would speak, and open his lips against you;
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 And that he would show you the secrets of wisdom, that they are double to that which is! Know therefore that God exacts of you less than your iniquity deserves.
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 Can you by searching find out God? can you find out the Almighty unto perfection?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 The measure thereof is longer than the earth, and broader than the sea.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 If he cut off, and shut up, or gather together, then who can hinder him?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 For he knows vain men: he sees wickedness also; will he not then consider it?
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 For vain men would be wise, though man be born like a wild ass's colt.
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 If you prepare your heart, and stretch out your hands toward him;
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 If iniquity be in your hand, put it far away, and let not wickedness dwell in your tabernacles.
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 For then shall you lift up your face without spot; yea, you shall be steadfast, and shall not fear:
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 Because you shall forget your misery, and remember it as waters that pass away:
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 And your age shall be clearer than the noonday: you shall shine forth, you shall be as the morning.
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 And you shall be secure, because there is hope; yea, you shall dig about you, and you shall take your rest in safety.
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 Also you shall lie down, and none shall make you afraid; yea, many shall make suit unto you.
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 But the eyes of the wicked shall fail, and they shall not escape, and their hope shall be as the giving up of the spirit.
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
