Job 10
1 My soul is weary of my life; I will leave my complaint upon myself; I will speak in the bitterness of my soul.
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 I will say unto God, Do not condemn me; show me wherefore you contend with me.
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 Is it good unto you that you should oppress, that you should despise the work of your hands, and shine upon the counsel of the wicked?
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 Have you eyes of flesh? or see you as man sees?
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 Are your days as the days of man? are your years as man's days,
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 That you enquire after mine iniquity, and search after my sin?
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 You know that I am not wicked; and there is none that can deliver out of your hand.
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 your hands have made me and fashioned me together round about; yet you do destroy me.
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 Remember, I plead to you, that you have made me as the clay; and will you bring me into dust again?
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 Have you not poured me out as milk, and curdled me like cheese?
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 You have clothed me with skin and flesh, and have fenced me with bones and sinews.
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 You have granted me life and favour, and your visitation has preserved my spirit.
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 And these things have you hid in your heart: I know that this is with you.
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 If I sin, then you mark me, and you will not acquit me from mine iniquity.
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 If I be wicked, woe unto me; and if I be righteous, yet will I not lift up my head. I am full of confusion; therefore see you mine affliction;
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 For it increases. You hunt me as a fierce lion: and again you show yourself marvellous upon me.
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 You renew your witnesses against me, and increase your indignation upon me; changes and war are against me.
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 Wherefore then have you brought me forth out of the womb? Oh that I had given up the spirit, and no eye had seen me!
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 I should have been as though I had not been; I should have been carried from the womb to the grave.
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 Are not my days few? cease then, and let me alone, that I may take comfort a little,
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21 Before I go whence I shall not return, even to the land of darkness and the shadow of death;
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 A land of darkness, as darkness itself; and of the shadow of death, without any order, and where the light is as darkness.
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
