Job 6
1 But Job answered and said,
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 Oh that my grief were throughly weighed, and my calamity laid in the balances together!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 For now it would be heavier than the sand of the sea: therefore my words are swallowed up.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 For the arrows of the Almighty are within me, the poison whereof drinketh up my spirit: the terrors of God do set themselves in array against me.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Doth the wild donkey bray when he hath grass? or loweth the ox over his fodder?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Can that which is unsavoury be eaten without salt? or is there any taste in the white of an egg?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 The things that my soul refused to touch are as my sorrowful meat.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 Oh that I might have my request; and that God would grant me the thing that I long for!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 Even that it would please God to destroy me; that he would let loose his hand, and cut me off!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Then should I yet have comfort; yea, I would harden myself in sorrow: let him not spare; for I have not concealed the words of the Holy One.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 What is my strength, that I should hope? and what is mine end, that I should prolong my life?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 Is my strength the strength of stones? or is my flesh of brass?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Is not my help in me? and is wisdom driven quite from me?
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 To him that is afflicted pity should be shewed from his friend; but he forsaketh the fear of the Almighty.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 My brethren have dealt deceitfully as a brook, and as the stream of brooks they pass away;
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 Which are blackish by reason of the ice, and wherein the snow is hid:
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 What time they wax warm, they vanish: when it is hot, they are consumed out of their place.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 The paths of their way are turned aside; they go to nothing, and perish.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 The troops of Tema looked, the companies of Sheba waited for them.
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 They were confounded because they had hoped; they came thither, and were ashamed.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 For now ye are nothing; ye see my casting down, and are afraid.
Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Did I say, Bring unto me? or, Give a reward for me of your substance?
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 Or, Deliver me from the enemy’s hand? or, Redeem me from the hand of the mighty?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Teach me, and I will hold my tongue: and cause me to understand wherein I have erred.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 How forcible are right words! but what doth your arguing reprove?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Do ye imagine to reprove words, and the speeches of one that is desperate, which are as wind?
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Yea, ye overwhelm the fatherless, and ye dig a pit for your friend.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Now therefore be content, look upon me; for it is evident unto you if I lie.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Return, I pray you, let it not be iniquity; yea, return again, my righteousness is in it.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 Is there iniquity in my tongue? cannot my taste discern perverse things?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
