Job 11
1 Then answered Zophar the Naamathite, and said,
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 Should not the multitude of words be answered? and should a man full of talk be justified?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Should thy lies make men hold their peace? and when thou mockest, shall no man make thee ashamed?
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 For thou hast said, My doctrine is pure, and I am clean in thine eyes.
Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 But oh that God would speak, and open his lips against thee;
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 And that he would shew thee the secrets of wisdom, that they are double to that which is! Know therefore that God exacteth of thee less than thine iniquity deserveth.
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 Canst thou by searching find out God? canst thou find out the Almighty unto perfection?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8 It is as high as heaven; what canst thou do? deeper than hell; what canst thou know? (Sheol h7585)
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 The measure thereof is longer than the earth, and broader than the sea.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 If he cut off, and shut up, or gather together, then who can hinder him?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 For he knoweth vain men: he seeth wickedness also; will he not then consider it?
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 For vain man would be wise, though man be born like a wild donkey’s colt.
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 If thou prepare thine heart, and stretch out thine hands toward him;
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 If iniquity be in thine hand, put it far away, and let not wickedness dwell in thy tabernacles.
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 For then shalt thou lift up thy face without spot; yea, thou shalt be stedfast, and shalt not fear:
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 Because thou shalt forget thy misery, and remember it as waters that pass away:
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 And thine age shall be clearer than the noonday; thou shalt shine forth, thou shalt be as the morning.
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 And thou shalt be secure, because there is hope; yea, thou shalt dig about thee, and thou shalt take thy rest in safety.
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 Also thou shalt lie down, and none shall make thee afraid; yea, many shall make suit unto thee.
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 But the eyes of the wicked shall fail, and they shall not escape, and their hope shall be as the giving up of the ghost.
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
