Ecclesiastes 7
1 A good name is better than precious ointment; and the day of death than the day of one’s birth.
Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
2 It is better to go to the house of mourning, than to go to the house of feasting: for that is the end of all men; and the living will lay it to his heart.
Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
3 Sorrow is better than laughter: for by the sadness of the countenance the heart is made better.
Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
4 The heart of the wise is in the house of mourning; but the heart of fools is in the house of mirth.
Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
5 It is better to hear the rebuke of the wise, than for a man to hear the song of fools.
Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
6 For as the crackling of thorns under a pot, so is the laughter of the fool: this also is vanity.
Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
7 Surely oppression maketh a wise man mad; and a gift destroyeth the heart.
Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
8 Better is the end of a thing than the beginning thereof: and the patient in spirit is better than the proud in spirit.
Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
9 Be not hasty in thy spirit to be angry: for anger resteth in the bosom of fools.
Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
10 Say not thou, What is the cause that the former days were better than these? for thou dost not enquire wisely concerning this.
Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
11 Wisdom is good with an inheritance: and by it there is profit to them that see the sun.
Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
12 For wisdom is a defence, and money is a defence: but the excellency of knowledge is, that wisdom giveth life to them that have it.
Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
13 Consider the work of God: for who can make that straight, which he hath made crooked?
Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
14 In the day of prosperity be joyful, but in the day of adversity consider: God also hath set the one over against the other, to the end that man should find nothing after him.
V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
15 All things have I seen in the days of my vanity: there is a just man that perisheth in his righteousness, and there is a wicked man that prolongeth his life in his wickedness.
Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
16 Be not righteous over much; neither make thyself over wise: why shouldest thou destroy thyself?
Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
17 Be not over much wicked, neither be thou foolish: why shouldest thou die before thy time?
Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
18 It is good that thou shouldest take hold of this; yea, also from this withdraw not thine hand: for he that feareth God shall come forth of them all.
Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
19 Wisdom strengtheneth the wise more than ten mighty men which are in the city.
Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
20 For there is not a just man upon earth, that doeth good, and sinneth not.
Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
21 Also take no heed unto all words that are spoken; lest thou hear thy servant curse thee:
Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
22 For oftentimes also thine own heart knoweth that thou thyself likewise hast cursed others.
Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23 All this have I proved by wisdom: I said, I will be wise; but it was far from me.
Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
24 That which is far off, and exceeding deep, who can find it out?
Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25 I applied mine heart to know, and to search, and to seek out wisdom, and the reason of things, and to know the wickedness of folly, even of foolishness and madness:
Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
26 And I find more bitter than death the woman, whose heart is snares and nets, and her hands as bands: whoso pleaseth God shall escape from her; but the sinner shall be taken by her.
I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
27 Behold, this have I found, saith the preacher, counting one by one, to find out the account:
Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
28 Which yet my soul seeketh, but I find not: one man among a thousand have I found; but a woman among all those have I not found.
Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
29 Lo, this only have I found, that God hath made man upright; but they have sought out many inventions.
Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
