Luke 20
1 And it came to pass, that on one of those days, as he taught the people in the temple, and preached the gospel, the chief priests and the scribes came upon him with the elders,
Jednoho dne, když Ježíš mluvil k lidem shromážděným v chrámu a ukazoval jim, jak se k nim Bůh přiblížil, přišli za ním velekněží, učitelé zákona a židovští představitelé s otázkou:
2 And spake unto him, saying, Tell us, by what authority doest thou these things? or who is he that gave thee this authority?
„Kdo tě pověřil, od koho máš takovou pravomoc?“
3 And he answered and said unto them, I will also ask you one thing; and answer me:
Řekl jim: „Než odpovím, chci slyšet od vás:
4 The baptism of John, was it from heaven, or of men?
Kdo pověřil Jana Křtitele jeho posláním? Bůh nebo lidé?“
5 And they reasoned with themselves, saying, If we shall say, From heaven; he will say, Why then believed ye him not?
Tou otázkou je zaskočil a oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li Bůh, pak se nás zeptá, proč jsme mu tedy neuvěřili,
6 But and if we say, Of men; all the people will stone us: for they be persuaded that John was a prophet.
a řekneme-li, že lidé, mohl by nás lid kamenovat, protože oni věří, že Jan Křtitel byl prorok.“
7 And they answered, that they could not tell whence it was.
Nakonec odpověděli: „Nevíme, kdo poslal Jana.“
8 And Yahushua said unto them, Neither tell I you by what authority I do these things.
Nato Ježíš řekl: „Pak nemá význam, abych vám pověděl, kdo pověřil mne.“
9 Then began he to speak to the people this parable; A certain man planted a vineyard, and let it forth to husbandmen, and went into a far country for a long time.
Pak se obrátil k okolostojícím a vyprávěl jim obrazný příběh: „Jeden člověk založil vinici. Pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
10 And at the season he sent a servant to the husbandmen, that they should give him of the fruit of the vineyard: but the husbandmen beat him, and sent him away empty.
Když přišla doba sklizně, poslal k vinařům svého sluhu, aby mu odevzdali podíl z úrody. Ti však posla zmrskali a vyhnali s prázdnou.
11 And again he sent another servant: and they beat him also, and entreated him shamefully, and sent him away empty.
Majitel vinice tam poslal jiného sluhu, ale i toho zbili, vysmáli se mu a nic mu nedali.
12 And again he sent a third: and they wounded him also, and cast him out.
Ještě třetího sluhu tam pán poslal. Toho dokonce zranili a vyhnali.
13 Then said the master of the vineyard, What shall I do? I will send my beloved son: it may be they will reverence him when they see him.
Majitel vinice si řekl: ‚Co mám dělat? Zkusím to ještě s nimi. Pošlu tam svého syna, před ním budou mít respekt.‘
14 But when the husbandmen saw him, they reasoned among themselves, saying, This is the heir: come, let us kill him, that the inheritance may be ours.
Ale když vinaři uviděli majitelova syna, dohodli se mezi sebou: ‚To je dědic, zabijeme ho, a vinice bude naše.‘
15 So they cast him out of the vineyard, and killed him. What therefore shall the master of the vineyard do unto them?
A tak se stalo. Vyvlekli ho ven z vinice a zabili ho.
16 He shall come and destroy these husbandmen, and shall give the vineyard to others. And when they heard it, they said, Let it not be.
Co myslíte, že udělá majitel s těmi proradnými nájemci? Přijde, podle zásluhy je ztrestá a vinici svěří jiným.“Posluchači pochopili, kam tím Ježíš míří, a namítali: „Co si to o nás myslíš? Tak hluboko jsme neklesli.“
17 And he beheld them, and said, What is this then that is written, The stone which the builders rejected, the same is become the head of the corner?
Ježíš se na ně podíval a řekl: „Přemýšlejte o tom, co znamenají slova napsaná v Bibli: ‚Kámen, který stavitelé odhodili jako nepotřebný, se ukázal jako nejdůležitější – svorník stavby.‘
18 Whosoever shall fall upon that stone shall be broken; but on whomsoever it shall fall, it will grind him to powder.
Každý, kdo ten kámen přehlíží, o něj dříve nebo později klopýtne a potluče se. Kdo ho dává jinam, než kámen skutečně patří, vystavuje se nebezpečí, že se mu celá stavba zřítí a ten kámen ho rozdrtí.“
19 And the chief priests and the scribes the same hour sought to lay hands on him; and they feared the people: for they perceived that he had spoken this parable against them.
Velekněží a učitelé zákona mu v té chvíli v duchu podepisovali rozsudek smrti, ale nic nepodnikli, protože se báli lidu. Dobře totiž pochopili, že to podobenství platilo jim.
20 And they watched him, and sent forth spies, which should feign themselves just men, that they might take hold of his words, that so they might deliver him unto the power and authority of the governor.
Hledali tedy vhodnou příležitost a poslali za ním své lidi. Měli předstírat upřímný zájem o jeho kázání a vyprovokovat ho k nějakému výroku, pro který by mohl být obžalován před římskou správou.
21 And they asked him, saying, Master, we know that thou sayest and teachest rightly, neither acceptest thou the person of any, but teachest the way of Elohim truly:
Zeptali se ho tedy: „Mistře, my víme, že tvoje učení je správné, neděláš mezi lidmi rozdíl a hlásáš Boží pravdu, padni komu padni.
22 Is it lawful for us to give tribute unto Caesar, or no?
Řekni nám, máme platit daně římskému císaři, nebo nemáme?“
23 But he perceived their craftiness, and said unto them, Why tempt ye me?
On však prohlédl jejich lest a vyzval je:
24 Shew me a penny. Whose image and superscription hath it? They answered and said, Caesar's.
„Podejte mi peníz! Čí obraz a jméno jsou na něm vyraženy?“Odpověděli: „Císaře.“
25 And he said unto them, Render therefore unto Caesar the things which be Caesar's, and unto YHWH the things which be YHWH 's.
On jim na to řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“
26 And they could not take hold of his words before the people: and they marvelled at his answer, and held their peace.
A tak se jim nepodařilo Ježíše nachytat a zmlkli, překvapeni jeho odpovědí.
27 Then came to him certain of the Sadducees, which deny that there is any resurrection; and they asked him,
Pak přišli k Ježíšovi saducejové. Ti chtěli být moderní, a tak popírali i vzkříšení z mrtvých a věčný život. Předložili mu vymyšlený problém:
28 Saying, Master, Moses wrote unto us, If any man's brother die, having a wife, and he die without children, that his brother should take his wife, and raise up seed unto his brother.
„Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou.
29 There were therefore seven brethren: and the first took a wife, and died without children.
Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka.
30 And the second took her to wife, and he died childless.
S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí.
31 And the third took her; and in like manner the seven also: and they left no children, and died.
Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní.
32 Last of all the woman died also.
Nakonec zemřela i ona.
33 Therefore in the resurrection whose wife of them is she? for seven had her to wife.
Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?“
34 And Yahushua answering said unto them, The children of this world marry, and are given in marriage: (aiōn g165)
Ježíš odpověděl: „Manželství a rodina jsou záležitostí pozemského života. (aiōn g165)
35 But they which shall be accounted worthy to obtain that world, and the resurrection from the dead, neither marry, nor are given in marriage: (aiōn g165)
Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. (aiōn g165)
36 Neither can they die any more: for they are equal unto the angels; and are the children of Elohim, being the children of the resurrection.
Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé.
37 Now that the dead are raised, even Moses shewed at the bush, when he calleth YHWH the Elohim of Abraham, and the Elohim of Isaac, and the Elohim of Jacob.
A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli.
38 For he is not an Elohim of the dead, but of the living: for all live unto him.
A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří.“
39 Then certain of the scribes answering said, Master, thou hast well said.
Několik učitelů zákona řeklo: „Mistře, to jsi jim dobře odpověděl.“
40 And after that they durst not ask him any question at all.
Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat.
41 And he said unto them, How say they that the Messiah is David's son?
Položil jim tedy otázku: „Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým?
42 And David himself saith in the book of Psalms, YHWH said unto my master, Sit thou on my right hand,
Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů: ‚Bůh říká mému Pánu: Seď po mé pravici a vládni se mnou,
43 Till I make thine enemies thy footstool.
dokud ti neodevzdám moc nade všemi lidmi.‘
44 David therefore calleth him master, how is he then his son?
Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?“
45 Then in the audience of all the people he said unto his disciples,
Učedníkům pak řekl přede všemi lidmi:
46 Beware of the scribes, which desire to walk in long robes, and love greetings in the markets, and the highest seats in the synagogues, and the chief rooms at feasts;
„Varujte se takových znalců zákona, kteří se rádi ukazují v honosných talárech a čekají, že je lidé budou na ulici uctivě zdravit. Při bohoslužbách sedají v předních řadách a vyhrazují si čestná místa na hostinách. Dlouze se modlí, aby udělali dobrý dojem. Ve skutečnosti jsou to pokrytci, kteří se nestydí vyjídat domácnosti vdov. Ti budou jednou zvlášť přísně potrestáni.“
47 Which devour widows' houses, and for a shew make long prayers: the same shall receive greater damnation.
