Job 17
1 My breath is corrupt, my days are extinct, the graves are ready for me.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 Are there not mockers with me? and doth not mine eye continue in their provocation?
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Lay down now, put me in a surety with thee; who is he that will strike hands with me?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 For thou hast hid their heart from understanding: therefore shalt thou not exalt them.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 He that speaketh flattery to his friends, even the eyes of his children shall fail.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 He hath made me also a byword of the people; and aforetime I was as a tabret.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 Mine eye also is dim by reason of sorrow, and all my members are as a shadow.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 Upright men shall be astonied at this, and the innocent shall stir up himself against the hypocrite.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 The righteous also shall hold on his way, and he that hath clean hands shall be stronger and stronger.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 But as for you all, do ye return, and come now: for I cannot find one wise man among you.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 My days are past, my purposes are broken off, even the thoughts of my heart.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 They change the night into day: the light is short because of darkness.
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 I have said to corruption, Thou art my father: to the worm, Thou are my mother, and my sister.
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 And where is now my hope? as for my hope, who shall see it?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
