1 Thessalonians 2
1 For yourselves, brethren, know our entrance in unto you, that it was not in vain:
Nebo vy sami víte, bratří, že příchod náš k vám nebyl daremný.
2 But even after that we had suffered before, and were shamefully entreated, as ye know, at Philippi, we were bold in our Elohim to speak unto you the gospel of YHWH with much contention.
Ale i prvé trpěvše, i pohanění snáševše, (jakož víte, ) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu svém mluviti vám směle evangelium Boží s mnohými odpory.
3 For our exhortation was not of deceit, nor of uncleanness, nor in guile:
Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.
4 But as we were allowed of YHWH to be put in trust with the gospel, even so we speak; not as pleasing men, but YHWH, which trieth our hearts.
Ale jakož Bůh nás oblíbil, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž libuje srdce naše.
5 For neither at any time used we flattering words, as ye know, nor a cloke of covetousness; YHWH is witness:
Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.
6 Nor of men sought we glory, neither of you, nor yet of others, when we might have been burdensome, as the apostles of the Messiah.
Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.
7 But we were gentle among you, even as a nurse cherisheth her children:
Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.
8 So being affectionately desirous of you, we were willing to have imparted unto you, not the gospel of YHWH only, but also our own souls, because ye were dear unto us.
Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše své, proto že jste nám byli milí.
9 For ye remember, brethren, our labour and travail: for labouring night and day, because we would not be chargeable unto any of you, we preached unto you the gospel of Elohim.
Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.
10 Ye are witnesses, and YHWH also, how holily and justly and unblameably we behaved ourselves among you that believe:
Vy jste svědkové i Bůh, žeť jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,
11 As ye know how we exhorted and comforted and charged every one of you, as a father doth his children,
Jakož víte, že jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme a potěšovali,
12 That ye would walk worthy of YHWH, who hath called you unto his kingdom and glory.
I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.
13 For this cause also thank we YHWH without ceasing, because, when ye received the word of YHWH which ye heard of us, ye received it not as the word of men, but as it is in truth, the word of YHWH, which effectually worketh also in you that believe.
Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale (jakož v pravdě jest, ) jako slovo Boží, kterýž i dílo své působí v vás věřících.
14 For ye, brethren, became followers of the assemblies of YHWH which in Judaea are in the Messiah Yahushua: for ye also have suffered like things of your own countrymen, even as they have of the Jews:
Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu v Kristu Ježíši; nebo jste takovéž věci i vy trpěli od svého pokolení, jako i oni od Židů.
15 Who both killed the Master Yahushua, and their own prophets, and have persecuted us; and they please not YHWH, and are contrary to all men:
Kteříž i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všechněm lidem jsou odporní,
16 Forbidding us to speak to the Gentiles that they might be saved, to fill up their sins alway: for the wrath is come upon them to the uttermost.
Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv konečný.
17 But we, brethren, being taken from you for a short time in presence, not in heart, endeavoured the more abundantly to see your face with great desire.
My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli, tělem ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.
18 Wherefore we would have come unto you, even I Paul, once and again; but Satan hindered us.
Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel, ) jednou i podruhé, ale překazil nám satan.
19 For what is our hope, or joy, or crown of rejoicing? Are not even ye in the presence of our Master Yahushua the Messiah at his coming?
Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před oblíčejem Pána našeho Jezukrista v příchodu jeho?
20 For ye are our glory and joy.
Vy jistě jste sláva naše i radost.
