Psalms 74
1 O GOD, why hast thou cast us off for ever? why doth thine anger smoke against the sheep of thy pasture?
Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2 Remember thy congregation, which thou hast purchased of old; the rod of thine inheritance, which thou hast redeemed; this mount Zion, wherein thou hast dwelt.
Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3 Lift up thy feet unto the perpetual desolations; even all that the enemy hath done wickedly in the sanctuary.
Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4 Thine enemies roar in the midst of thy congregations; they set up their ensigns for signs.
Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5 A man was famous according as he had lifted up axes upon the thick trees.
Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6 But now they break down the carved work thereof at once with axes and hammers.
A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7 They have cast fire into thy sanctuary, they have defiled by casting down the dwelling place of thy name to the ground.
Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8 They said in their hearts, Let us destroy them together: they have burned up all the synagogues of God in the land.
Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9 We see not our signs: there is no more any prophet: neither is there among us any that knoweth how long.
Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10 O God, how long shall the adversary reproach? shall the enemy blaspheme thy name for ever?
I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11 Why withdrawest thou thy hand, even thy right hand? pluck it out of thy bosom.
Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12 For God is my King of old, working salvation in the midst of the earth.
Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13 Thou didst divide the sea by thy strength: thou brakest the heads of the dragons in the waters.
Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14 Thou brakest the heads of leviathan in pieces, and gavest him to be meat to the people inhabiting the wilderness.
Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15 Thou didst cleave the fountain and the flood: thou driedst up mighty rivers.
Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16 The day is thine, the night also is thine: thou hast prepared the light and the sun.
Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17 Thou hast set all the borders of the earth: thou hast made summer and winter.
Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18 Remember this, that the enemy hath reproached, O Lord, and that the foolish people have blasphemed thy name.
Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19 O deliver not the soul of thy turtledove unto the multitude of the wicked: forget not the congregation of thy poor for ever.
Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20 Have respect unto the covenant: for the dark places of the earth are full of the habitations of cruelty.
Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21 O let not the oppressed return ashamed: let the poor and needy praise thy name.
Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22 Arise, O God, plead thine own cause: remember how the foolish man reproacheth thee daily.
Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23 Forget not the voice of thine enemies: the tumult of those that rise up against thee increaseth continually.
Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
