Psalms 137

1 BY the rivers of Babylon, there we sat down, yea, we wept, when we remembered Zion.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 We hanged our harps upon the willows in the midst thereof.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 For there they that carried us away captive required of us a song; and they that wasted us required of us mirth, saying, Sing us one of the songs of Zion.

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 How shall we sing the Lord’s song in a strange land?

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 If I forget thee, O Jerusalem, let my right hand forget her cunning.

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 If I do not remember thee, let my tongue cleave to the roof of my mouth; if I prefer not Jerusalem above my chief joy.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 Remember, O Lord, the children of Edom in the day of Jerusalem; who said, Rase it, rase it, even to the foundation thereof.

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 O daughter of Babylon, who art to be destroyed; happy shall he be, that rewardeth thee as thou hast served us.

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 Happy shall he be, that taketh and dasheth thy little ones against the stones.

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.