Proverbs 19
1 BETTER is the poor that walketh in his integrity, than he that is perverse in his lips, and is a fool.
Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2 Also, that the soul be without knowledge, it is not good; and he that hasteth with his feet sinneth.
Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3 The foolishness of man perverteth his way: and his heart fretteth against the Lord.
Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4 Wealth maketh many friends; but the poor is separated from his neighbour.
Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5 A false witness shall not be unpunished, and he that speaketh lies shall not escape.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6 Many will intreat the favour of the prince: and every man is a friend to him that giveth gifts.
Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7 All the brethren of the poor do hate him: how much more do his friends go far from him? he pursueth them with words, yet they are wanting to him.
Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8 He that getteth wisdom loveth his own soul: he that keepeth understanding shall find good.
Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9 A false witness shall not be unpunished, and he that speaketh lies shall perish.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10 Delight is not seemly for a fool; much less for a servant to have rule over princes.
Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11 The discretion of a man deferreth his anger; and it is his glory to pass over a transgression.
Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12 The king’s wrath is as the roaring of a lion; but his favour is as dew upon the grass.
Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13 A foolish son is the calamity of his father: and the contentions of a wife are a continual dropping.
Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14 House and riches are the inheritance of fathers: and a prudent wife is from the Lord.
Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15 Slothfulness casteth into a deep sleep; and an idle soul shall suffer hunger.
Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16 He that keepeth the commandment keepeth his own soul; but he that despiseth his ways shall die.
Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17 He that hath pity upon the poor lendeth unto the Lord; and that which he hath given will he pay him again.
Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18 Chasten thy son while there is hope, and let not thy soul spare for his crying.
Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19 A man of great wrath shall suffer punishment: for if thou deliver him, yet thou must do it again.
Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20 Hear counsel, and receive instruction, that thou mayest be wise in thy latter end.
Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21 There are many devices in a man’s heart; nevertheless the counsel of the Lord, that shall stand.
Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22 The desire of a man is his kindness: and a poor man is better than a liar.
Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23 The fear of the Lord tendeth to life: and he that hath it shall abide satisfied; he shall not be visited with evil.
Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24 A slothful man hideth his hand in his bosom, and will not so much as bring it to his mouth again.
Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25 Smite a scorner, and the simple will beware: and reprove one that hath understanding, and he will understand knowledge.
Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26 He that wasteth his father, and chaseth away his mother, is a son that causeth shame, and bringeth reproach.
Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27 Cease, my son, to hear the instruction that causeth to err from the words of knowledge.
Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28 An ungodly witness scorneth judgment: and the mouth of the wicked devoureth iniquity.
Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29 Judgments are prepared for scorners, and stripes for the back of fools.
Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
