Job 4
1 Then Eliphaz the Temanite answered and said,
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 If we assay to commune with you, will you be grieved? but who can withhold himself from speaking?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Behold, you have instructed many, and you have strengthened the weak hands.
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Your words have upheld him that was falling, and you have strengthened the feeble knees.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 But now it is come on you, and you faint; it touches you, and you are troubled.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Is not this your fear, your confidence, your hope, and the uprightness of your ways?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Remember, I pray you, who ever perished, being innocent? or where were the righteous cut off?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 Even as I have seen, they that plow iniquity, and sow wickedness, reap the same.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 By the blast of God they perish, and by the breath of his nostrils are they consumed.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 The roaring of the lion, and the voice of the fierce lion, and the teeth of the young lions, are broken.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 The old lion perishes for lack of prey, and the stout lion’s whelps are scattered abroad.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 Now a thing was secretly brought to me, and my ear received a little thereof.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 In thoughts from the visions of the night, when deep sleep falls on men,
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 Fear came on me, and trembling, which made all my bones to shake.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Then a spirit passed before my face; the hair of my flesh stood up:
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 It stood still, but I could not discern the form thereof: an image was before my eyes, there was silence, and I heard a voice, saying,
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 Shall mortal man be more just than God? shall a man be more pure than his maker?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Behold, he put no trust in his servants; and his angels he charged with folly:
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 How much less in them that dwell in houses of clay, whose foundation is in the dust, which are crushed before the moth?
Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 They are destroyed from morning to evening: they perish for ever without any regarding it.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Does not their excellency which is in them go away? they die, even without wisdom.
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
