Job 32
1 So these three men ceased to answer Job, because he was righteous in his own eyes.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Then was kindled the wrath of Elihu the son of Barachel the Buzite, of the kindred of Ram: against Job was his wrath kindled, because he justified himself rather than God.
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 Also against his three friends was his wrath kindled, because they had found no answer, and yet had condemned Job.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Now Elihu had waited till Job had spoken, because they were elder than he.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 When Elihu saw that there was no answer in the mouth of these three men, then his wrath was kindled.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 And Elihu the son of Barachel the Buzite answered and said, I am young, and you are very old; why I was afraid, and dared not show you my opinion.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 I said, Days should speak, and multitude of years should teach wisdom.
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 But there is a spirit in man: and the inspiration of the Almighty gives them understanding.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 Great men are not always wise: neither do the aged understand judgment.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Therefore I said, Listen to me; I also will show my opinion.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Behold, I waited for your words; I gave ear to your reasons, whilst you searched out what to say.
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 Yes, I attended to you, and, behold, there was none of you that convinced Job, or that answered his words:
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 Lest you should say, We have found out wisdom: God thrusts him down, not man.
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Now he has not directed his words against me: neither will I answer him with your speeches.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 They were amazed, they answered no more: they left off speaking.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 When I had waited, (for they spoke not, but stood still, and answered no more; )
Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 I said, I will answer also my part, I also will show my opinion.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 For I am full of matter, the spirit within me constrains me.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Behold, my belly is as wine which has no vent; it is ready to burst like new bottles.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 I will speak, that I may be refreshed: I will open my lips and answer.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Let me not, I pray you, accept any man’s person, neither let me give flattering titles to man.
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 For I know not to give flattering titles; in so doing my maker would soon take me away.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
