Acts 22
1 Men, brothers, and fathers, hear you my defense which I make now to you.
„Bratři a otcové, rád bych se před vámi obhájil.“
2 (And when they heard that he spoke in the Hebrew tongue to them, they kept the more silence: and he says, )
Lidé byli překvapeni, že mluví jejich rodným jazykem, a tak tiše poslouchali. Pavel pokračoval:
3 I am truly a man which am a Jew, born in Tarsus, a city in Cilicia, yet brought up in this city at the feet of Gamaliel, and taught according to the perfect manner of the law of the fathers, and was zealous toward God, as you all are this day.
„Jsem žid, narozený sice v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. Vám dobře známý učenec Gamaliel mě vyškolil přesně podle zákona našich otců a horlil jsem pro Boha, právě tak jako vy dnes.
4 And I persecuted this way to the death, binding and delivering into prisons both men and women.
Víru v Ježíše Krista jsem nenáviděl k smrti. Dokonce jsem jeho vyznavače, muže i ženy, dával zatýkat a věznit.
5 As also the high priest does bear me witness, and all the estate of the elders: from whom also I received letters to the brothers, and went to Damascus, to bring them which were there bound to Jerusalem, for to be punished.
To mi může dosvědčit velekněz a celá velerada. Jednou mi také vydali pověřující listiny pro židovskou obec v Damašku a já jsem se tam vypravil, abych mezi nimi pozatýkal křesťany a dopravil je do Jeruzaléma k potrestání.
6 And it came to pass, that, as I made my journey, and was come near to Damascus about noon, suddenly there shone from heaven a great light round about me.
A poslyšte, co se stalo. Bylo kolem poledne a my jsme byli na dohled od damašských hradeb. Náhle se okolo mne rozzářilo oslnivé světlo, mnohem jasnější než polední slunce.
7 And I fell to the ground, and heard a voice saying to me, Saul, Saul, why persecute you me?
Padl jsem na zem, když jsem uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?‘
8 And I answered, Who are you, Lord? And he said to me, I am Jesus of Nazareth, whom you persecute.
Ozval jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘Slyšel jsem odpověď: ‚Já jsem Ježíš z Nazaretu a ty bojuješ proti mně.‘
9 And they that were with me saw indeed the light, and were afraid; but they heard not the voice of him that spoke to me.
Moji průvodci byli tím světlem také oslněni, ale neslyšeli, že by ke mně někdo mluvil.
10 And I said, What shall I do, LORD? And the Lord said to me, Arise, and go into Damascus; and there it shall be told you of all things which are appointed for you to do.
Zeptal jsem se: ‚Pane, co mám dělat?‘Ježíš mi odpověděl: ‚Teď vstaň a jdi do Damašku. Tam ti řeknou, jaký mám pro tebe úkol.‘
11 And when I could not see for the glory of that light, being led by the hand of them that were with me, I came into Damascus.
Jas toho světla mne docela oslepil a tak jsem klopýtal do Damašku, veden za ruce svými průvodci.
12 And one Ananias, a devout man according to the law, having a good report of all the Jews which dwelled there,
Tam mne navštívil Ananiáš, zbožný ctitel zákona, kterého si židé v Damašku velice vážili.
13 Came to me, and stood, and said to me, Brother Saul, receive your sight. And the same hour I looked up on him.
Přišel a řekl mi: ‚Bratře Saule, otevři oči!‘Tu se mi vrátil zrak a já ho uviděl.
14 And he said, The God of our fathers has chosen you, that you should know his will, and see that Just One, and should hear the voice of his mouth.
Řekl ještě: ‚Tak to chtěl Bůh, abys konečně poznal jeho vůli, abys uviděl Božího Spravedlivého a uslyšel jeho vlastní hlas.
15 For you shall be his witness to all men of what you have seen and heard.
Staneš se Ježíšovým svědkem celému světu a budeš všude vyprávět, co jsi viděl a slyšel.
16 And now why tarry you? arise, and be baptized, and wash away your sins, calling on the name of the Lord.
Neváhej, vyznej, že je tvým Pánem, dej se pokřtít na znamení, že jsi očištěn od hříchů.‘
17 And it came to pass, that, when I was come again to Jerusalem, even while I prayed in the temple, I was in a trance;
Později, když jsem se vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámu, měl jsem ještě jedno vidění.
18 And saw him saying to me, Make haste, and get you quickly out of Jerusalem: for they will not receive your testimony concerning me.
Viděl jsem Pána a slyšel jeho slova: ‚Nezdržuj se a rychle odejdi z Jeruzaléma. Tady nepřijmou tvoje svědectví o mně.‘
19 And I said, Lord, they know that I imprisoned and beat in every synagogue them that believed on you:
Ale já jsem odporoval: ‚Pane, tady jsem dával tvoje věrné věznit a bičovat v synagogách.
20 And when the blood of your martyr Stephen was shed, I also was standing by, and consenting to his death, and kept the raiment of them that slew him.
Tady byla prolita první krev, krev tvého svědka Štěpána. Já byl při tom, souhlasil jsem s tím a hlídal jsem pláště těm, kdo ho kamenovali. Všichni to tu o mně vědí.‘
21 And he said to me, Depart: for I will send you far hence to the Gentiles.
Pán mi však řekl: ‚Jen jdi, protože tě pošlu k pohanům.‘“
22 And they gave him audience to this word, and then lifted up their voices, and said, Away with such a fellow from the earth: for it is not fit that he should live.
Až potud dav Pavla pozorně poslouchal, ale zmínka o pohanech je znovu pobouřila. Začali mávat plášti, házeli na něho hrsti prachu a křičeli: „Pryč s tím zrádcem! Na smrt! Nemá tu co dělat!“
23 And as they cried out, and cast off their clothes, and threw dust into the air,
24 The chief captain commanded him to be brought into the castle, and bade that he should be examined by scourging; that he might know why they cried so against him.
Velitel dal Pavla rychle odvést do pevnosti a nařídil, aby ho zbičovali a vyslechli; chtěl vědět, čím vzbudil tolik nenávisti.
25 And as they bound him with thongs, Paul said to the centurion that stood by, Is it lawful for you to whip a man that is a Roman, and uncondemned?
Už ho připoutali k bičovací lavici, když se Pavel obrátil k velícímu setníkovi: „Nemáte přece právo bičovat římského občana. Musím být postaven před řádný soud.“
26 When the centurion heard that, he went and told the chief captain, saying, Take heed what you do: for this man is a Roman.
Důstojník dal přerušit přípravy, šel k veliteli a hlásil mu: „Stal se nějaký omyl, ten člověk prohlašuje, že je občanem Říma.“
27 Then the chief captain came, and said to him, Tell me, are you a Roman? He said, Yes.
Velitel s ním šel k Pavlovi a zeptal se: „Je pravda, že jsi římský občan?“„Ano, jsem, “odpověděl vězeň.
28 And the chief captain answered, With a great sum obtained I this freedom. And Paul said, But I was free born.
Velitel zapochyboval: „Vím z vlastní zkušenosti, že je to pěkně drahé. Kdepak bys na to vzal?“Pavel řekl: „Já jsem nic nekupoval, jsem občanem od narození.“
29 Then straightway they departed from him which should have examined him: and the chief captain also was afraid, after he knew that he was a Roman, and because he had bound him.
Po tomto prohlášení vojáci odhodili důtky a spěšně jej odvazovali. Velitel měl obavy, protože se dopustil takového přehmatu vůči rodilému římskému občanu. Rozhodl se, že vyšetří, z čeho židé Pavla vlastně obviňují.
30 On the morrow, because he would have known the certainty why he was accused of the Jews, he loosed him from his bands, and commanded the chief priests and all their council to appear, and brought Paul down, and set him before them.
Na velitelovu žádost se nazítří sešla židovská velerada za předsednictví úřadujícího i minulého velekněze.
