1 Corinthians 13
1 Though I speak with the tongues of men and of angels, and have not charity, I am become as sounding brass, or a tinkling cymbal.
Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem měď zvučící aneb zvonec znějící.
2 And though I have the gift of prophecy, and understand all mysteries, and all knowledge; and though I have all faith, so that I could remove mountains, and have not charity, I am nothing.
A bychť měl proroctví, a povědom byl všelikého tajemství i všelikého umění, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.
3 And though I bestow all my goods to feed the poor, and though I give my body to be burned, and have not charity, it profits me nothing.
A kdybych vynaložil na pokrmy všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych neměl, nic mi to neprospívá.
4 Charity suffers long, and is kind; charity envies not; charity brags not itself, is not puffed up,
Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.
5 Does not behave itself unseemly, seeks not her own, is not easily provoked, thinks no evil;
V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.
6 Rejoices not in iniquity, but rejoices in the truth;
Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.
7 Bears all things, believes all things, hopes all things, endures all things.
Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.
8 Charity never fails: but whether there be prophecies, they shall fail; whether there be tongues, they shall cease; whether there be knowledge, it shall vanish away.
Láska nikdy nevypadá, ješto buď že proroctví jsou, ta přestanou, buď jazykové, ti utichnou, buď učení, to v nic přijde.
9 For we know in part, and we prophesy in part.
Z částky zajisté poznáváme, a z částky prorokujeme.
10 But when that which is perfect is come, then that which is in part shall be done away.
Ale jakž by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.
11 When I was a child, I spoke as a child, I understood as a child, I thought as a child: but when I became a man, I put away childish things.
Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem muž, opustil jsem dětinské věci.
12 For now we see through a glass, darkly; but then face to face: now I know in part; but then shall I know even as also I am known.
Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.
13 And now stays faith, hope, charity, these three; but the greatest of these is charity.
Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.
