Psalms 139
1 For the Leader. A Psalm of David. O LORD, Thou hast searched me, and known me.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Thou knowest my downsitting and mine uprising, Thou understandest my thought afar off.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Thou measurest my going about and my lying down, and art acquainted with all my ways.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 For there is not a word in my tongue, but, lo, O LORD, Thou knowest it altogether.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Thou hast hemmed me in behind and before, and laid Thy hand upon me.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Such knowledge is too wonderful for me; too high, I cannot attain unto it.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Whither shall I go from Thy spirit? or whither shall I flee from Thy presence?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8 If I ascend up into heaven, Thou art there; if I make my bed in the nether-world, behold, Thou art there. (Sheol h7585)
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 If I take the wings of the morning, and dwell in the uttermost parts of the sea;
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 Even there would Thy hand lead me, and Thy right hand would hold me.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 And if I say: 'Surely the darkness shall envelop me, and the light about me shall be night';
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 Even the darkness is not too dark for Thee, but the night shineth as the day; the darkness is even as the light.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 For Thou hast made my reins; Thou hast knit me together in my mother's womb.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 I will give thanks unto Thee, for I am fearfully and wonderfully made; wonderful are Thy works; and that my soul knoweth right well.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 My frame was not hidden from Thee, when I was made in secret, and curiously wrought in the lowest parts of the earth.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Thine eyes did see mine unformed substance, and in Thy book they were all written — even the days that were fashioned, when as yet there was none of them.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 How weighty also are Thy thoughts unto me, O God! How great is the sum of them!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 If I would count them, they are more in number than the sand; were I to come to the end of them, I would still be with Thee.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 If Thou but wouldest slay the wicked, O God — depart from me therefore, ye men of blood;
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Who utter Thy name with wicked thought, they take it for falsehood, even Thine enemies —
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Do not I hate them, O LORD, that hate Thee? And do not I strive with those that rise up against Thee?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 I hate them with utmost hatred; I count them mine enemies.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Search me, O God, and know my heart, try me, and know my thoughts;
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 And see if there be any way in me that is grievous, and lead me in the way everlasting.
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
