Psalms 104
1 Bless the LORD, O my soul. O LORD my God, Thou art very great; Thou art clothed with glory and majesty.
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Who coverest Thyself with light as with a garment, who stretchest out the heavens like a curtain;
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Who layest the beams of Thine upper chambers in the waters, who makest the clouds Thy chariot, who walkest upon the wings of the wind;
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Who makest winds Thy messengers, the flaming fire Thy ministers.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Who didst establish the earth upon its foundations, that it should not be moved for ever and ever;
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Thou didst cover it with the deep as with a vesture; the waters stood above the mountains.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 At Thy rebuke they fled, at the voice of Thy thunder they hasted away —
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 The mountains rose, the valleys sank down — unto the place which Thou hadst founded for them;
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Thou didst set a bound which they should not pass over, that they might not return to cover the earth.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Who sendest forth springs into the valleys; they run between the mountains;
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 They give drink to every beast of the field, the wild asses quench their thirst.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Beside them dwell the fowl of the heaven, from among the branches they sing.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Who waterest the mountains from Thine upper chambers; the earth is full of the fruit of Thy works.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Who causeth the grass to spring up for the cattle, and herb for the service of man; to bring forth bread out of the earth,
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 And wine that maketh glad the heart of man, making the face brighter than oil, and bread that stayeth man's heart.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 The trees of the LORD have their fill, the cedars of Lebanon, which He hath planted;
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Wherein the birds make their nests; as for the stork, the fir-trees are her house.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 The high mountains are for the wild goats; the rocks are a refuge for the conies.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Who appointedst the moon for seasons; the sun knoweth his going down.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Thou makest darkness, and it is night, wherein all the beasts of the forest do creep forth.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 The young lions roar after their prey, and seek their food from God.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 The sun ariseth, they slink away, and couch in their dens.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Man goeth forth unto his work and to his labour until the evening.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 How manifold are Thy works, O LORD! In wisdom hast Thou made them all; the earth is full of Thy creatures.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Yonder sea, great and wide, therein are creeping things innumerable, living creatures, both small and great.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 There go the ships; there is leviathan, whom Thou hast formed to sport therein.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 All of them wait for Thee, that Thou mayest give them their food in due season.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Thou givest it unto them, they gather it; Thou openest Thy hand, they are satisfied with good.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Thou hidest Thy face, they vanish; Thou withdrawest their breath, they perish, and return to their dust.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Thou sendest forth Thy spirit, they are created; and Thou renewest the face of the earth.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 May the glory of the LORD endure for ever; let the LORD rejoice in His works!
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Who looketh on the earth, and it trembleth; He toucheth the mountains, and they smoke.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 I will sing unto the LORD as long as I live; I will sing praise to my God while I have any being.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Let my musing be sweet unto Him; as for me, I will rejoice in the LORD.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Let sinners cease out of the earth, and let the wicked be no more. Bless the LORD, O my soul. Hallelujah.
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
