Psalms 102
1 A Prayer of the afflicted, when he fainteth, and poureth out his complaint before the LORD. O LORD, hear my prayer, and let my cry come unto Thee.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Hide not Thy face from me in the day of my distress; incline Thine ear unto me; in the day when I call answer me speedily.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 For my days are consumed like smoke, and my bones are burned as a hearth.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 My heart is smitten like grass, and withered; for I forget to eat my bread.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 By reason of the voice of my sighing my bones cleave to my flesh.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 I am like a pelican of the wilderness; I am become as an owl of the waste places.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 I watch, and am become like a sparrow that is alone upon the housetop.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Mine enemies taunt me all the day; they that are mad against me do curse by me.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 For I have eaten ashes like bread, and mingled my drink with weeping,
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 Because of Thine indignation and Thy wrath; for Thou hast taken me up, and cast me away.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 My days are like a lengthening shadow; and I am withered like grass.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 But Thou, O LORD, sittest enthroned for ever; and Thy name is unto all generations.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Thou wilt arise, and have compassion upon Zion; for it is time to be gracious unto her, for the appointed time is come.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 For Thy servants take pleasure in her stones, and love her dust.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 So the nations will fear the name of the LORD, and all the kings of the earth Thy glory;
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 When the LORD hath built up Zion, when He hath appeared in His glory;
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 When He hath regarded the prayer of the destitute, and hath not despised their prayer.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 This shall be written for the generation to come; and a people which shall be created shall praise the LORD.
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 For He hath looked down from the height of His sanctuary; from heaven did the LORD behold the earth;
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 To hear the groaning of the prisoner; to loose those that are appointed to death;
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 That men may tell of the name of the LORD in Zion, and His praise in Jerusalem;
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 When the peoples are gathered together, and the kingdoms, to serve the LORD.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 He weakened my strength in the way; He shortened my days.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 I say: 'O my God, take me not away in the midst of my days, Thou whose years endure throughout all generations.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Of old Thou didst lay the foundation of the earth; and the heavens are the work of Thy hands.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 They shall perish, but Thou shalt endure; yea, all of them shall wax old like a garment; as a vesture shalt Thou change them, and they shall pass away;
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 But Thou art the selfsame, and Thy years shall have no end.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 The children of Thy servants shall dwell securely, and their seed shall be established before Thee.'
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
