Proverbs 5
1 My son, attend unto my wisdom; incline thine ear to my understanding;
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 That thou mayest preserve discretion, and that thy lips may keep knowledge.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 For the lips of a strange woman drop honey, and her mouth is smoother than oil;
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 But her end is bitter as wormwood, sharp as a two-edged sword.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 Lest she should walk the even path of life, her ways wander, but she knoweth it not.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Now therefore, O ye children, hearken unto me, and depart not from the words of my mouth.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Remove thy way far from her, and come not nigh the door of her house;
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 Lest thou give thy vigour unto others, and thy years unto the cruel;
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 Lest strangers be filled with thy strength, and thy labours be in the house of an alien;
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 And thou moan, when thine end cometh, when thy flesh and thy body are consumed,
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 And say: 'How have I hated instruction, and my heart despised reproof;
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 Neither have I hearkened to the voice of my teachers, nor inclined mine ear to them that instructed me!
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 I was well nigh in all evil in the midst of the congregation and assembly.'
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Drink waters out of thine own cistern, and running waters out of thine own well.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Let thy springs be dispersed abroad, and courses of water in the streets.
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Let them be only thine own, and not strangers' with thee.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Let thy fountain be blessed; and have joy of the wife of thy youth.
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 A lovely hind and a graceful doe, let her breasts satisfy thee at all times; with her love be thou ravished always.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Why then wilt thou, my son, be ravished with a strange woman, and embrace the bosom of an alien?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 For the ways of man are before the eyes of the LORD, and He maketh even all his paths.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 His own iniquities shall ensnare the wicked, and he shall be holden with the cords of his sin.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 He shall die for lack of instruction; and in the greatness of his folly he shall reel.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
