Job 9
1 Then Job answered and said:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Of a truth I know that it is so; and how can man be just with God?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 If one should desire to contend with Him, he could not answer Him one of a thousand.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 He is wise in heart, and mighty in strength; who hath hardened himself against Him, and prospered?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Who removeth the mountains, and they know it not, when He overturneth them in His anger.
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 Who shaketh the earth out of her place, and the pillars thereof tremble.
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 Who commandeth the sun, and it riseth not; and sealeth up the stars.
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 Who alone stretcheth out the heavens, and treadeth upon the waves of the sea.
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 Who maketh the Bear, Orion, and the Pleiades, and the chambers of the south.
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 Who doeth great things past finding out; yea, marvellous things without number.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Lo, He goeth by me, and I see Him not. He passeth on also, but I perceive Him not.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Behold, He snatcheth away, who can hinder Him? Who will say unto Him: 'What doest Thou?'
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 God will not withdraw His anger; the helpers of Rahab did stoop under Him.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 How much less shall I answer Him, and choose out my arguments with Him?
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Whom, though I were righteous, yet would I not answer; I would make supplication to Him that contendeth with me.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 If I had called, and He had answered me; yet would I not believe that He would hearken unto my voice —
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 He that would break me with a tempest, and multiply my wounds without cause;
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 That would not suffer me to take my breath, but fill me with bitterness.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 If it be a matter of strength, lo, He is mighty! and if of justice, who will appoint me a time?
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Though I be righteous, mine own mouth shall condemn me; though I be innocent, He shall prove me perverse.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 I am innocent — I regard not myself, I despise my life.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 It is all one — therefore I say: He destroyeth the innocent and the wicked.
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 If the scourge slay suddenly, He will mock at the calamity of the guiltless.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 The earth is given into the hand of the wicked; he covereth the faces of the judges thereof; if it be not He, who then is it?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 Now my days are swifter than a runner; they flee away, they see no good.
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 They are passed away as the swift ships; as the vulture that swoopeth on the prey.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 If I say: 'I will forget my complaint, I will put off my sad countenance, and be of good cheer',
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 I am afraid of all my pains, I know that Thou wilt not hold me guiltless.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 I shall be condemned; why then do I labour in vain?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 If I wash myself with snow water, and make my hands never so clean;
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 Yet wilt Thou plunge me in the ditch, and mine own clothes shall abhor me.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 For He is not a man, as I am, that I should answer Him, that we should come together in judgment.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 There is no arbiter betwixt us, that might lay his hand upon us both.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Let Him take His rod away from me, and let not His terror make me afraid;
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 Then would I speak, and not fear Him; for I am not so with myself.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
