Job 32
1 So these three men ceased to answer Job, because he was righteous in his own eyes.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Then was kindled the wrath of Elihu the son of Barachel the Buzite, of the family of Ram; against Job was his wrath kindled, because he justified himself rather than God.
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 Also against his three friends was his wrath kindled, because they had found no answer, and yet had condemned Job.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Now Elihu had waited to speak unto Job, because they were older than he.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 And when Elihu saw that there was no answer in the mouth of these three men, his wrath was kindled.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 And Elihu the son of Barachel the Buzite answered and said: I am young, and ye are very old; wherefore I held back, and durst not declare you mine opinion.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 I said: 'Days should speak, and multitude of years should teach wisdom.'
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 But it is a spirit in man, and the breath of the Almighty, that giveth them understanding.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 It is not the great that are wise, nor the aged that discern judgment.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Therefore I say: 'Hearken to me; I also will declare mine opinion.'
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Behold, I waited for your words, I listened for your reasons, whilst ye searched out what to say.
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 Yea, I attended unto you, and, behold, there was none that convinced Job, or that answered his words, among you.
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 Beware lest ye say: 'We have found wisdom; God may vanquish him, not man!'
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 For he hath not directed his words against me; neither will I answer him with your speeches.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 They are amazed, they answer no more; words are departed from them.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 And shall I wait, because they speak not, because they stand still, and answer no more?
Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 I also will answer my part, I also will declare mine opinion.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 For I am full of words; the spirit within me constraineth me.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Behold, mine inwards are as wine which hath no vent; like new wine-skins which are ready to burst.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 I will speak, that I may find relief; I will open my lips and answer.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Let me not, I pray you, respect any man's person; neither will I give flattering titles unto any man.
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 For I know not to give flattering titles; else would my Maker soon take me away.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
