Job 22
1 Then answered Eliphaz the Temanite, and said:
A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Can a man be profitable unto God? Or can he that is wise be profitable unto Him?
Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3 Is it any advantage to the Almighty, that thou art righteous? Or is it gain to Him, that thou makest thy ways blameless?
Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4 Is it for thy fear of Him that He reproveth thee, that He entereth with thee into judgment?
Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5 Is not thy wickedness great? And are not thine iniquities without end?
Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6 For thou hast taken pledges of thy brother for nought, and stripped the naked of their clothing.
Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7 Thou hast not given water to the weary to drink, and thou hast withholden bread from the hungry.
Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8 And as a mighty man, who hath the earth, and as a man of rank, who dwelleth in it,
Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9 Thou hast sent widows away empty, and the arms of the fatherless have been broken.
Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10 Therefore snares are round about thee, and sudden dread affrighted thee,
A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11 Or darkness, that thou canst not see, and abundance of waters cover thee.
Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12 Is not God in the height of heaven? And behold the topmost of the stars, how high they are!
Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13 And thou sayest: 'What doth God know? Can He judge through the dark cloud?
Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14 Thick clouds are a covering to Him, that He seeth not; and He walketh in the circuit of heaven.'
Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15 Wilt thou keep the old way which wicked men have trodden?
Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16 Who were snatched away before their time, whose foundation was poured out as a stream;
Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17 Who said unto God: 'Depart from us'; and what could the Almighty do unto them?
Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18 Yet He filled their houses with good things — but the counsel of the wicked is far from me.
On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19 The righteous saw it, and were glad, and the innocent laugh them to scorn:
Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20 'Surely their substance is cut off, and their abundance the fire hath consumed.'
Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
21 Acquaint now thyself with Him, and be at peace; thereby shall thine increase be good.
Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
22 Receive, I pray thee, instruction from His mouth, and lay up His words in thy heart.
Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
23 If thou return to the Almighty, thou shalt be built up — if thou put away unrighteousness far from thy tents,
Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
24 And lay thy treasure in the dust, and the gold of Ophir among the stones of the brooks;
Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
25 And the Almighty be thy treasure, and precious silver unto thee;
Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
26 Then surely shalt thou have thy delight in the Almighty, and shalt lift up thy face unto God.
A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
27 Thou shalt make thy prayer unto Him, and He will hear thee, and thou shalt pay thy vows;
Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
28 Thou shalt also decree a thing, and it shall be established unto thee, and light shall shine upon thy ways.
Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
29 When they cast thee down, thou shalt say: 'There is lifting up'; for the humble person He saveth.
Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
30 He delivereth him that is innocent, yea, thou shalt be delivered through the cleanness of thy hands.
Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
