Job 17
1 My spirit is consumed, my days are extinct, the grave is ready for me.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 Surely there are mockers with me, and mine eye abideth in their provocation.
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Give now a pledge, be surety for me with Thyself; who else is there that will strike hands with me?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 For Thou hast hid their heart from understanding; therefore shalt Thou not exalt them.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 He that denounceth his friends for the sake of flattery, even the eyes of his children shall fail.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 He hath made me also a byword of the people; and I am become one in whose face they spit.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 Mine eye also is dimmed by reason of vexation, and all my members are as a shadow.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 Upright men are astonished at this, and the innocent stirreth up himself against the godless.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 Yet the righteous holdeth on his way, and he that hath clean hands waxeth stronger and stronger.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 But as for you all, do ye return, and come now; and I shall not find a wise man among you.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 My days are past, my purposes are broken off, even the thoughts of my heart.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 They change the night into day; the light is short because of darkness.
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13 If I look for the nether-world as my house; if I have spread my couch in the darkness; (Sheol h7585)
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 If I have said to corruption: 'Thou art my father', to the worm: 'Thou art my mother, and my sister';
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 Where then is my hope? And as for my hope, who shall see it?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
