Job 13
1 Lo, mine eye hath seen all this, mine ear hath heard and understood it.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 What ye know, do I know also; I am not inferior unto you.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Notwithstanding I would speak to the Almighty, and I desire to reason with God.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 But ye are plasterers of lies, ye are all physicians of no value.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Oh that ye would altogether hold your peace! and it would be your wisdom.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Hear now my reasoning, and hearken to the pleadings of my lips.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Will ye speak unrighteously for God, and talk deceitfully for Him?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Will ye show Him favour? Will ye contend for God?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Would it be good that He should search you out? Or as one mocketh a man, will ye mock Him?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 He will surely reprove you, if ye do secretly show favour.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Shall not His majesty terrify you, and His dread fall upon you?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Your memorials shall be like unto ashes, your eminences to eminences of clay.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Hold your peace, let me alone, that I may speak, and let come on me what will.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Wherefore? I will take my flesh in my teeth, and put my life in my hand.
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Though He slay me, yet will I trust in Him; but I will argue my ways before Him.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 This also shall be my salvation, that a hypocrite cannot come before Him.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Hear diligently my speech, and let my declaration be in your ears.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Behold now, I have ordered my cause; I know that I shall be justified.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Who is he that will contend with me? For then would I hold my peace and die.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Only do not two things unto me, then will I not hide myself from Thee:
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Withdraw Thy hand far from me; and let not Thy terror make me afraid.
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Then call Thou, and I will answer; or let me speak, and answer Thou me.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 How many are mine iniquities and sins? Make me to know my transgression and my sin.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Wherefore hidest Thou Thy face, and holdest me for Thine enemy?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Wilt Thou harass a driven leaf? And wilt Thou pursue the dry stubble?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 That Thou shouldest write bitter things against me, and make me to inherit the iniquities of my youth.
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 Thou puttest my feet also in the stocks, and lookest narrowly unto all my paths; Thou drawest Thee a line about the soles of my feet;
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 Though I am like a wine-skin that consumeth, like a garment that is moth-eaten.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
