Ezekiel 2

1 And He said unto me: 'Son of man, stand upon thy feet, and I will speak with thee.'

Kterýž řekl ke mně: Synu člověčí, postav se na nohy své, ať mluvím s tebou.

2 And spirit entered into me when He spoke unto me, and set me upon my feet; and I heard Him that spoke unto me.

I vstoupil do mne duch, když promluvil ke mně, a postavil mne na nohy mé, a slyšel jsem, an mluví ke mně.

3 And He said unto me: 'Son of man, I send thee to the children of Israel, to rebellious nations, that have rebelled against Me; they and their fathers have transgressed against Me, even unto this very day;

Kterýž řekl mi: Synu člověčí, já tě posílám k synům Izraelským, k národům zpurným, kteříž zpurně se postavovali proti mně; oni i otcové jejich zpronevěřovali se mi, až právě do tohoto dne.

4 and the children are brazen-faced and stiff-hearted, I do send thee unto them; and thou shalt say unto them: Thus saith the Lord GOD.

K těch, pravím, synům nestydaté tváři a zatvrdilého srdce já posílám tě, a díš k nim: Takto praví Panovník Hospodin,

5 And they, whether they will hear, or whether they will forbear — for they are a rebellious house — yet shall know that there hath been a prophet among them.

Již oni slyšte neb nechte: Že dům zpurný jsou. Ať vědí, že prorok byl u prostřed nich.

6 And thou, son of man, be not afraid of them, neither be afraid of their words, though defiers and despisers be with thee, and thou dost dwell among scorpions; be not afraid of their words, nor be dismayed at their looks, for they are a rebellious house.

Ty pak synu člověčí, neboj se jich, aniž se boj slov jejich, že zpurní a jako trní jsou proti tobě, a že mezi štíry bydlíš. Slov jejich neboj se, a tváři jejich se nestrachuj, proto že dům zpurný jsou.

7 And thou shalt speak My words unto them, whether they will hear, or whether they will forbear; for they are most rebellious.

Ale mluv slova má k nim, již oni slyšte neb nechte: Že zpurní jsou.

8 And thou, son of man, hear what I say unto thee: be not thou rebellious like that rebellious house; open thy mouth, and eat that which I give thee.'

Ty pak synu člověčí, slyš, co já pravím tobě: Nebuď zpurný jako ten dům zpurný. Otevři ústa svá, a sněz, co já tobě dám.

9 And when I looked, behold, a hand was put forth unto me; and, lo, a roll of a book was therein;

I viděl jsem, a aj, ruka vztažena byla ke mně, a aj, v ní svinutá kniha.

10 and He spread it before me, and it was written within and without; and there was written therein lamentations, and moaning, and woe.

Kteroužto rozvinul přede mnou, a byla popsaná s předu i z zadu, a bylo v ní psáno naříkání, kvílení a běda.