2 Corinthians 1
1 PAUL an apostle of Jesus Christ by the will of God, and Timothy a brother, to the church of God which is at Corinth, with all the saints which are in all Achaia:
Pavel, apoštol Ježíše Krista skrze vůli Boží, a Timoteus bratr, církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všemi svatými, kteříž jsou ve vší Achaii:
2 grace unto you, and peace from God our Father, and the Lord Jesus Christ.
Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista.
3 Blessed be the God and Father of our Lord Jesus Christ, the Father of mercies, and God of all consolation;
Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a Bůh všelikého potěšení,
4 who comforteth us in all our tribulation, that we might be able to comfort those who are in all tribulation, by the consolation with which we ourselves are comforted of God.
Kterýž těší nás ve všelikém ssoužení našem, abychom i my mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli ssoužení, a to tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha.
5 Because as the sufferings of Christ abound in us, so through Christ aboundeth also our consolation.
Nebo jakož se rozhojňují utrpení Kristova na nás, tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše.
6 But whether we be afflicted, it is for your consolation and salvation, which is effectually wrought by patient endurance of the same sufferings which we also suffer; or if we are comforted, it is for your consolation and salvation.
Nebo buďto že souženi jsme, pro vaše potěšení a spasení souženi jsme, kteréž se působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buďto že potěšováni býváme, pro vaše potěšení a spasení potěšováni býváme. A naděje naše pevná jest o vás.
7 And our hope of you is sure, knowing that as ye are partakers of the sufferings, so also of the consolation.
Poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, také i potěšení.
8 For we would not have you ignorant, brethren, of the tribulation which came to us in Asia, that above measure we have been burdened beyond our strength, so that we despaired even of life:
Nechcemeť zajisté, abyste nevěděli, bratří, o soužení našem, kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již o životu svém byli pochybili.
9 for we ourselves, in ourselves have received the sentence of death, that we should have no confidence in ourselves, but in God who raiseth the dead.
Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu, jenž i mrtvé křísí.
10 Who from so imminent a prospect of death hath delivered us, and still delivers: in whom we trust also that he will yet deliver us:
Kterýž z takového nebezpečenství smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že i ještě vytrhne,
11 ye also labouring together for us in prayer, that from many persons thanks may be given on our behalf for the gifts bestowed on us by many.
Když i vy nám pomáhati budete modlitbami za nás, aby z daru toho, příčinou mnohých osob nám daného, od mnohých děkováno bylo Bohu za nás.
12 For our glorying is this, the testimony of our conscience, that in simplicity and godly sincerity, not with carnal wisdom, but by the grace of God, we have conducted ourselves in the world, and peculiarly towards you.
Nebo chlouba naše tato jest, svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti a v upřímosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na tomto světě, zvláště pak u vás.
13 For we write no other things to you than those which you know and acknowledge; and I trust also ye will acknowledge them even to the end.
Neboť nepíšeme vám nic jiného, nežli to, což čtete, aneb což prvé znáte. A naději mám, že až do konce tak znáti budete.
14 As also ye have acknowledged us in part, that we are your glory, as also ye are ours in the day of the Lord Jesus.
Jakož jste již i z stránky poznali nás, žeť jsme chlouba vaše, podobně jako i vy naše, v den Pána Ježíše.
15 And in this confidence I was intending to come unto you a second time, that ye might receive a second blessing;
A v tomť doufání chtěl jsem k vám přijíti nejprve, abyste druhou milost měli,
16 and through you to pass into Macedonia, and again from Macedonia return unto you, and by you to be forwarded on my journey towards Judea.
A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie přijíti k vám, a potom od vás abych byl doprovozen do Judstva.
17 Such then being my intention, did I indeed change it with levity? or the things which I purpose, do I purpose after the flesh, that with me there should be yea, yea, and nay, nay?
O tom pak když jsem přemyšloval, zdali jsem co lehkomyslně činil? Aneb což přemyšluji, zdali podle těla přemyšluji, tak aby bylo při mně: Jest, jest, není, není?
18 But as sure as God is true, our word to you was not yea and nay.
Ale víť to věrný Bůh, že řeč naše, kteráž byla mluvena k vám, nebyla: Jest, a není.
19 For the Son of God, Jesus Christ, who was preached among you by us―by me and Silvanus and Timotheus―was not yea and nay, but there was yea in him;
Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás, totiž skrze mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v kázání o něm: Jest,
20 for all the promises of God in him are yea, and in him Amen, to the glory of God by us.
(Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v němť jsou: Jest, a v němť také jest Amen, ) k slávě Bohu skrze nás.
21 Now he that confirmeth us with you in Christ, and hath anointed us, is God;
Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest.
22 who also hath put his seal upon us, and given us the earnest of the Spirit in our hearts.
Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše.
23 But I appeal to God as a witness unto my soul, that to spare you I have not yet come to Corinth:
Já pak Boha za svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu.
24 not that we have dominion over your faith, but are fellow-helpers of your joy; for by faith ye stand.
Ne jako bychom panovali nad věrou vaší, ale pomocníci jsme radosti vaší; nebo věrou stojíte.
