1 Corinthians 2
1 AND I, when I came to you, brethren, came not with superior excellence of discourse or wisdom, preaching unto you the gospel of God.
I já přišed k vám, bratří, nepřišel jsem s důstojností řeči nebo moudrostí, zvěstuje vám svědectví Boží.
2 For I determined not to know any thing among you, save Jesus Christ and him crucified.
Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to ještě toho ukřižovaného.
3 And in weakness, and in fear, and in much timidity, was I among you.
A byl jsem já u vás v mdlobě, a v bázni, i v strachu mnohém.
4 And my conversation and my preaching was not with persuasive words of human wisdom, but with demonstration of the Spirit, and of power:
A řeč má a kázaní mé nebylo v slibných lidské moudrosti řečech, ale v dokázání Ducha svatého a moci,
5 that your faith might not stand on the wisdom of men, but on the power of God.
Aby víra vaše nebyla založena v moudrosti lidské, ale v moci Boží.
6 But we speak wisdom among the perfect: yet not the wisdom of this world, nor of the rulers of this world, who are destroying themselves: (aiōn g165)
Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto světa, ani knížat světa tohoto, jenž hynou. (aiōn g165)
7 but we speak the wisdom of God, which had been hid in mystery, which God predestined before the worlds were, for our glory: (aiōn g165)
Ale mluvíme moudrost Boží v tajemství, kterážto skryta jest, kterouž Bůh předuložil před věky k slávě naší, (aiōn g165)
8 which none of the rulers of this world have known: for if they had known it, they would not have crucified the Lord of glory. (aiōn g165)
Jížto žádný z knížat světa tohoto nepoznal. Nebo kdyby byli poznali, nebyliť by Pána slávy ukřižovali. (aiōn g165)
9 But, as it is written, “The things which eye hath not seen, and ear hath not heard, and that have not entered into the heart of man, these hath God prepared for those who love him.”
Ale kážeme, jakož psáno jest: Èehož oko nevídalo, ani ucho slýchalo, ani na srdce lidské vstoupilo, co jest připravil Bůh těm, kteříž jej milují.
10 But to us hath God revealed them by his Spirit: for the Spirit searcheth out all things, even the depths of God.
Nám pak Bůh zjevil skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské.
11 For who among men knoweth the things of man, save the spirit of man which is in him? so also the things of God knoweth no man, but the Spirit of God.
Nebo kdo z lidí ví, co jest v člověku, jediné duch člověka, kterýž jest v něm? Takť i Božích věcí nezná žádný, jediné Duch Boží.
12 Now we have not received the spirit of the world, but the spirit which is from God; that we might know the things that are freely given to us of God.
My pak nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha toho, kterýž jest z Boha, abychom věděli, které věci od Boha darovány jsou nám.
13 Which things also we speak, not in discourses framed by human wisdom, but taught by the Spirit of God; comparing spiritual things with spiritual.
O nichž i mluvíme ne těmi slovy, jimž lidská moudrost učí, ale kterýmž vyučuje Duch svatý, duchovním to, což duchovního jest, přivlastňujíce.
14 But the natural man receiveth not the things of the Spirit of God: for they are folly to him: and he cannot know them, because they are spiritually discerned.
Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, protože ony duchovně mají rozsuzovány býti.
15 But the spiritual man discerneth indeed all things, though himself is discernible by no man.
Ale duchovní člověk rozsuzujeť všecko, sám pak od žádného nebývá souzen.
16 For who hath known the mind of the Lord? who will instruct him? But we have the mind of Christ.
Nebo kdo jest poznal mysl Páně? A kdo jej bude učiti? My pak mysl Kristovu máme.
