Romans 9
1 I say the trueth in Christ, I lye not, my conscience bearing mee witnes in the holy Ghost,
Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
2 That I haue great heauinesse, and continuall sorow in mine heart.
Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém.
3 For I woulde wish my selfe to be separate from Christ, for my brethren that are my kinsemen according to the flesh,
Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.
4 Which are the Israelites, to whome perteineth the adoption, and the glory, and the Couenants, and the giuing of the Lawe, and the seruice of God, and the promises.
Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.
5 Of whome are the fathers, and of whome concerning the flesh, Christ came, who is God ouer all, blessed for euer, Amen. (aiōn g165)
Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
6 Notwithstanding it can not bee that the worde of God should take none effect: for all they are not Israel, which are of Israel:
Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
7 Neither are they all children, because they are the seede of Abraham: but, In Isaac shall thy seede be called:
Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
8 That is, they which are the children of the flesh, are not the children of God: but the children of the promise, are counted for the seede.
To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.
9 For this is a worde of promise, In this same time wil I come, and Sara shall haue a sonne.
Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
10 Neither he onely felt this, but also Rebecca when shee had conceiued by one, euen by our father Isaac.
A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.
11 For yer the children were borne, and when they had neither done good, nor euill (that the purpose of God might remaine according to election, not by workes, but by him that calleth)
Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,
12 It was said vnto her, The elder shall serue the yonger.
Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
13 As it is written, I haue loued Iacob, and haue hated Esau.
Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
14 What shall wee say then? Is there vnrighteousnes with God? God forbid.
I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
15 For he saith to Moses, I wil haue mercy on him, to whom I wil shew mercie: and wil haue compassion on him, on who I wil haue copassion.
Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.
16 So then it is not in him that willeth, nor in him that runneth, but in God that sheweth mercy.
A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.
17 For the Scripture saith vnto Pharao, For this same purpose haue I stirred thee vp, that I might shewe my power in thee, and that my Name might be declared throughout al the earth.
Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
18 Therefore he hath mercie on whome he will, and whom he will, he hardeneth.
A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
19 Thou wilt say then vnto me, Why doeth he yet complaine? for who hath resisted his will?
Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel?
20 But, O man, who art thou which pleadest against God? shall the thing formed say to him that formed it, Why hast thou made me thus?
Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
21 Hath not the potter power of the clay to make of the same lumpe one vessell to honour, and another vnto dishonour?
Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?
22 What and if God would, to shewe his wrath, and to make his power knowen, suffer with long patience the vessels of wrath, prepared to destruction?
Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.
23 And that hee might declare the riches of his glory vpon the vessels of mercy, which hee hath prepared vnto glory?
A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.
24 Euen vs whome hee hath called, not of of the Iewes onely, but also of the Gentiles,
Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
25 As he sayth also in Osee, I will call them, My people, which were not my people: and her, Beloued, which was not beloued.
Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.
26 And it shalbe in the place where it was said vnto them, Ye are not my people, that there they shalbe called, The children of the liuing God.
A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
27 Also Esaias cryeth concerning Israel, Though the number of the children of Israel were as the sand of the sea, yet shall but a remnant be saued.
Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.
28 For he wil make his account, and gather it into a short summe with righteousnes: for the Lord will make a short count in the earth.
Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
29 And as Esaias sayde before, Except the Lord of hostes had left vs a seede, we had bene made as Sodom, and had bene like to Gomorrha.
A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
30 What shall we say then? That the Gentiles which folowed not righteousnes, haue attained vnto righteousnes, euen the righteousnes which is of faith.
Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
31 But Israel which followed the Lawe of righteousnes, could not arteine vnto the Law of righteousnes.
Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
32 Wherefore? Because they sought it not by faith, but as it were by the workes of the Lawe: for they haue stumbled at the stumbling stone,
Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
33 As it is written, Beholde, I lay in Sion a stumbling stone, and a rocke to make men fall: and euery one that beleeueth in him, shall not be ashamed.
Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
