Romans 7
1 Knowe yee not, brethren, (for I speake to them that knowe the Lawe) that the Lawe hath dominion ouer a man as long as he liueth?
Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk?
2 For the woman which is in subiection to a man, is bound by the Lawe to the man, while he liueth: but if the man bee dead, shee is deliuered from the lawe of the man.
Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.
3 So then, if while the man liueth, she taketh another man, she shalbe called an adulteresse: but if the man be dead, she is free from the Law, so that shee is not an adulteresse, though shee take another man.
A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
4 So yee, my brethren, are dead also to the Law by ye body of Christ, that ye should be vnto an other, euen vnto him that is raised vp from the dead, that we should bring foorth fruite vnto God.
Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
5 For when we were in ye flesh, the affections of sinnes, which were by the Law, had force in our members, to bring foorth fruit vnto death.
Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti.
6 But now we are deliuered from the Lawe, he being dead in whom we were holden, that we should serue in newnesse of Spirite, and not in the oldnesse of the letter.
Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
7 What shall we say then? Is the Lawe sinne? God forbid. Nay, I knewe not sinne, but by the Lawe: for I had not knowen lust, except the Lawe had sayd, Thou shalt not lust.
Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.
8 But sinne tooke an occasion by ye commandement, and wrought in me all maner of concupiscence: for without the Lawe sinne is dead.
Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest.
9 For I once was aliue, without the Law: but when the commandement came, sinne reuiued,
Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil,
10 But I died: and the same commandement which was ordeined vnto life, was found to be vnto me vnto death.
a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti.
11 For sinne tooke occasion by the commandement, and deceiued me, and thereby slewe me.
Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.
12 Wherefore the Lawe is holy, and that commandement is holy, and iust, and good.
A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.
13 Was that then which is good, made death vnto me? God forbid: but sinne, that it might appeare sinne, wrought death in me by that which is good, that sinne might be out of measure sinfull by the commandement.
Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.
14 For we knowe that the Law is spirituall, but I am carnall, solde vnder sinne.
Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
15 For I alow not that which I do: for what I would, that do I not: but what I hate, that do I.
Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
16 If I doe then that which I woulde not, I consent to the Lawe, that it is good.
Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.
17 Nowe then, it is no more I, that doe it, but sinne that dwelleth in me.
A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
18 For I know, that in me, that is, in my flesh, dwelleth no good thing: for to wil is preset with me: but I find no meanes to perform that which is good.
Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.
19 For I doe not the good thing, which I would, but the euil, which I would not, that do I.
Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.
20 Nowe if I do that I would not, it is no more I that doe it, but the sinne that dwelleth in me.
A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
21 I finde then that when I would doe good, I am thus yoked, that euill is present with me.
Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
22 For I delite in the Law of God, concerning the inner man:
Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;
23 But I see another Law in my members, rebelling against the Lawe of my minde, and leading me captiue vnto the lawe of sinne, which is in my members.
Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.
24 O wretched man that I am, who shall deliuer me from the body of this death!
Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
25 I thanke God through Iesus Christ our Lord. Then I my selfe in my minde serue the Lawe of God, but in my flesh the lawe of sinne.
Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
