Psalms 3
1 A Psalme of Dauid, when he fled from his sonne Absalom. Lord, howe are mine aduersaries increased? howe many rise against me?
Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.
2 Many say to my soule, There is no helpe for him in God. (Selah)
Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.
3 But thou Lord art a buckler for me: my glory, and the lifter vp of mine head.
Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.
4 I did call vnto the Lord with my voyce, and he heard me out of his holy mountaine. (Selah)
Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. (Sélah)
5 I layed me downe and slept, and rose vp againe: for the Lord susteined me.
Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.
6 I will not be afrayde for ten thousand of the people, that should beset me round about.
Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.
7 O Lord, arise: helpe me, my God: for thou hast smitten all mine enemies vpon the cheeke bone: thou hast broken the teeth of the wicked.
Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel.
8 Saluation belongeth vnto the Lord, and thy blessing is vpon thy people. (Selah)
Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. (Sélah)
