Psalms 132
1 A song of degrees. Lord, remember Dauid with all his affliction.
Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 Who sware vnto the Lord, and vowed vnto the mightie God of Iaakob, saying,
Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 I will not enter into the tabernacle of mine house, nor come vpon my pallet or bed,
Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 Nor suffer mine eyes to sleepe, nor mine eye lids to slumber,
Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 Vntill I finde out a place for the Lord, an habitation for the mightie God of Iaakob.
Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Lo, we heard of it in Ephrathah, and found it in the fieldes of the forest.
Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 We will enter into his Tabernacles, and worship before his footestoole.
Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Arise, O Lord, to come into thy rest, thou, and the Arke of thy strength.
Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Let thy Priests be clothed with righteousnesse, and let thy Saints reioyce.
Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 For thy seruant Dauids sake refuse not the face of thine Anointed.
Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 The Lord hath sworne in trueth vnto Dauid, and he wil not shrinke from it, saying, Of the fruite of thy body will I set vpon thy throne.
Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 If thy sonnes keepe my couenant, and my testimonies, that I shall teach them, their sonnes also shall sit vpon thy throne for euer.
Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 For the Lord hath chosen Zion, and loued to dwell in it, saying,
Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 This is my rest for euer: here will I dwell, for I haue a delite therein.
Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 I will surely blesse her vitailes, and will satisfie her poore with bread,
Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 And will clothe her Priests with saluation, and her Saints shall shoute for ioye.
A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 There will I make the horne of Dauid to bud: for I haue ordeined a light for mine Anoynted.
Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 His enemies will I clothe with shame, but on him his crowne shall florish.
Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
