Psalms 109
1 To him that excelleth. A Psalme of David. Holde not thy tongue, O God of my praise.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 For the mouth of the wicked, and the mouth full of deceite are opened vpon me: they haue spoken to me with a lying tongue.
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 They compassed me about also with words of hatred, and fought against me without a cause.
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 For my friendship they were mine aduersaries, but I gaue my selfe to praier.
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 And they haue rewarded me euil for good, and hatred for my friendship.
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Set thou the wicked ouer him, and let the aduersarie stand at his right hand.
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 Whe he shalbe iudged, let him be condemned, and let his praier be turned into sinne.
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Let his daies be fewe, and let another take his charge.
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 Let his children be fatherlesse, and his wife a widowe.
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Let his children be vagabonds and beg and seeke bread, comming out of their places destroyed.
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Let the extortioner catch al that he hath, and let the strangers spoile his labour.
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Let there be none to extend mercie vnto him: neither let there be any to shewe mercie vpon his fatherlesse children.
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Let his posteritie be destroied, and in the generation following let their name be put out.
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 Let the iniquitie of his fathers bee had in remembrance with the Lord: and let not the sinne of his mother be done away.
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 But let them alway be before the Lord, that he may cut off their memorial from ye earth.
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 Because he remembred not to shew mercie, but persecuted the afflicted and poore man, and the sorowfull hearted to slay him.
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 As he loued cursing, so shall it come vnto him, and as he loued not blessing, so shall it be farre from him.
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 As he clothed himselfe with cursing like a rayment, so shall it come into his bowels like water, and like oyle into his bones.
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 Let it be vnto him as a garment to couer him, and for a girdle, wherewith he shalbe alway girded.
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 Let this be the rewarde of mine aduersarie from the Lord, and of them, that speake euill against my soule.
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 But thou, O Lord my God, deale with me according vnto thy Name: deliuer me, (for thy mercie is good)
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 Because I am poore and needie, and mine heart is wounded within me.
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 I depart like the shadowe that declineth, and am shaken off as the grashopper.
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 My knees are weake through fasting, and my flesh hath lost all fatnes.
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 I became also a rebuke vnto them: they that looked vpon me, shaked their heads.
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Helpe me, O Lord my God: saue me according to thy mercie.
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 And they shall know, that this is thine hand, and that thou, Lord, hast done it.
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Though they curse, yet thou wilt blesse: they shall arise and be confounded, but thy seruant shall reioyce.
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 Let mine aduersaries be clothed with shame, and let them couer themselues with their confusion, as with a cloke.
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 I will giue thankes vnto the Lord greatly with my mouth and praise him among ye multitude.
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 For he will stand at the right hand of the poore, to saue him from them that woulde condemne his soule.
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
