Psalms 104
1 My soule, prayse thou the Lord: O Lord my God, thou art exceeding great, thou art clothed with glorie and honour.
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Which couereth himselfe with light as with a garment, and spreadeth the heauens like a curtaine.
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Which layeth the beames of his chambers in the waters, and maketh the cloudes his chariot, and walketh vpon the wings of the winde.
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Which maketh his spirits his messengers, and a flaming fire his ministers.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 He set the earth vpon her foundations, so that it shall neuer moue.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Thou coueredst it with the deepe as with a garment: the waters woulde stand aboue the mountaines.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 But at thy rebuke they flee: at the voyce of thy thunder they haste away.
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 And the mountaines ascend, and the valleis descend to the place which thou hast established for them.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 But thou hast set them a bounde, which they shall not passe: they shall not returne to couer the earth.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 He sendeth the springs into the valleis, which runne betweene the mountaines.
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 They shall giue drinke to all the beasts of the fielde, and the wilde asses shall quench their thirst.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 By these springs shall the foules of the heauen dwell, and sing among the branches.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 He watereth the mountaines from his chambers, and the earth is filled with the fruite of thy workes.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 He causeth grasse to growe for the cattell, and herbe for the vse of man, that he may bring forth bread out of the earth,
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 And wine that maketh glad the heart of man, and oyle to make the face to shine, and bread that strengtheneth mans heart.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 The high trees are satisfied, euen the cedars of Lebanon, which he hath planted,
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 That ye birdes may make their nestes there: the storke dwelleth in the firre trees.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 The high mountaines are for the goates: the rockes are a refuge for the conies.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 He appoynted the moone for certaine seasons: the sunne knoweth his going downe.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Thou makest darkenesse, and it is night, wherein all the beastes of the forest creepe forth.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 The lions roare after their praye, and seeke their meate at God.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 When the sunne riseth, they retire, and couche in their dennes.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Then goeth man forth to his worke, and to his labour vntill the euening.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 O Lord, howe manifolde are thy workes! in wisdome hast thou made them all: the earth is full of thy riches.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 So is this sea great and wide: for therein are things creeping innumerable, both small beastes and great.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 There goe the shippes, yea, that Liuiathan, whom thou hast made to play therein.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 All these waite vpon thee, that thou maiest giue them foode in due season.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Thou giuest it to them, and they gather it: thou openest thine hand, and they are filled with good things.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 But if thou hide thy face, they are troubled: if thou take away their breath, they dye and returne to their dust.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Againe if thou send forth thy spirit, they are created, and thou renuest the face of the earth.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Glory be to the Lord for euer: let the Lord reioyce in his workes.
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 He looketh on the earth and it trembleth: he toucheth the mountaines, and they smoke.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 I will sing vnto the Lord all my life: I will prayse my God, while I liue.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Let my wordes be acceptable vnto him: I will reioyce in the Lord.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Let the sinners be consumed out of the earth, and the wicked till there be no more: O my soule, prayse thou the Lord. Prayse ye the Lord.
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
