Psalms 102
1 A prayer of the afflicted, when he shall be in distresse, and pour forth his meditation before the Lord. O Lord, heare my prayer, and let my crye come vnto thee.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Hide not thy face from me in the time of my trouble: incline thine eares vnto me: when I call, make haste to heare me.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 For my dayes are consumed like smoke, and my bones are burnt like an herthe.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 Mine heart is smitten and withereth like grasse, because I forgate to eate my bread.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 For the voyce of my groning my bones doe cleaue to my skinne.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 I am like a pelicane of the wildernesse: I am like an owle of the deserts.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 I watch and am as a sparrowe alone vpon the house top.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Mine enemies reuile me dayly, and they that rage against me, haue sworne against me.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 Surely I haue eaten asshes as bread, and mingled my drinke with weeping,
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 Because of thine indignation and thy wrath: for thou hast heaued me vp, and cast me downe.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 My dayes are like a shadowe that fadeth, and I am withered like grasse.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 But thou, O Lord, doest remaine for euer, and thy remembrance from generation to generation.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Thou wilt arise and haue mercy vpon Zion: for the time to haue mercie thereon, for the appointed time is come.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 For thy seruants delite in the stones thereof, and haue pitie on the dust thereof.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 Then the heathen shall feare the Name of the Lord, and all the Kings of the earth thy glory,
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 When the Lord shall build vp Zion, and shall appeare in his glory,
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 And shall turne vnto the prayer of the desolate, and not despise their prayer.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 This shall be written for the generation to come: and the people, which shalbe created, shall prayse the Lord.
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 For he hath looked downe from the height of his Sanctuarie: out of the heauen did the Lord beholde the earth,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 That he might heare the mourning of the prisoner, and deliuer the children of death:
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 That they may declare the Name of the Lord in Zion, and his prayse in Ierusalem,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 When the people shalbe gathered together, and the kingdomes to serue the Lord.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 He abated my strength in the way, and shortened my dayes.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 And I sayd, O my God, take me not away in the middes of my dayes: thy yeeres endure from generation to generation.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Thou hast aforetime layde the foundation of the earth, and the heauens are the worke of thine hands.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 They shall perish, but thou shalt endure: euen they all shall waxe olde as doeth a garment: as a vesture shalt thou change them, and they shall be changed.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 But thou art the same, and thy yeeres shall not fayle.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 The children of thy seruants shall continue, and their seede shall stand fast in thy sight.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
